Otto Ludwig Binswanger (14. října 1852 – 15. července 1929) byl švýcarský psychiatr a neurolog, který pocházel ze slavné lékařské rodiny; jeho otec byl zakladatelem sanatoria Kreuzlingen a strýcem Ludwiga Binswangera (1881-1966), který byl významnou osobností hnutí existenciální psychologie.
Po získání lékařského titulu v roce 1877 strávil Binswanger několik následujících let jako asistent Theodora Meynerta ve Vídni a Karla Friedricha Otto Westphala v berlínské nemocnici Charité.
Od roku 1882 do roku 1919 působil jako profesor a ředitel psychologie na univerzitě v Jeně. V roce 1911 získal na univerzitě titul rektora.
Binswanger napsal více než 100 publikací, zejména o epilepsii a hysterii. Jeho jméno je spojeno se stejnojmennou Binswangerovou chorobou, což je subkortikální demence charakterizovaná ztrátou paměti a intelektuálních schopností.
Jedním z jeho nejznámějších pacientů byl německý filozof Friedrich Nietzsche.