Pasivně agresivní chování se týká pasivního, někdy až obstrukčního odporu vůči autoritativním pokynům v mezilidských nebo pracovních situacích. Může se projevovat jako nelibost, tvrdohlavost, prokrastinace, mrzutost nebo opakované nesplnění požadovaných úkolů, za které se předpokládá, často výslovně, že je člověk zodpovědný. Jedná se o obranný postoj, který je nejčastěji jen částečně vědomý. Pasivně agresivní lidé se například mohou tak dlouho připravovat na večírek, kterého se nechtějí zúčastnit, že než na něj dorazí, večírek už téměř skončí.
Pasivní agresivita jako porucha osobnosti
Pasivně-agresivní porucha osobnosti (též negativistická porucha osobnosti) je kontroverzní porucha osobnosti, která se údajně vyznačuje všudypřítomným vzorcem negativních postojů a pasivního, obvykle odmítavého odporu v mezilidských nebo pracovních situacích.
Pokud je toto chování součástí poruchy nebo osobnostního stylu, následky obvykle nejsou okamžité, ale hromadí se v průběhu času, jak si postižení jedinci uvědomují, že se na ně valí odmítavá agrese.Často si vůbec neuvědomují svůj dopad na ostatní a jsou upřímně zděšeni, když jsou voláni k odpovědnosti za nepříjemnosti nebo nepohodlí, které svým pasivně agresivním chováním způsobují ostatním. Nechápou, jak mohli vyvolat negativní reakci, cítí se nepochopeni, jsou na ně kladeny nepřiměřené nároky a/nebo jsou na ně kladeny nároky.
Léčba této poruchy může být obtížná: snaha přesvědčit člověka, že nevědomé pocity vyjadřuje pasivně a že jsou důvodem hněvu nebo zklamání lidí, se setkává s odporem a často léčbu opustí s tvrzením, že nepřinesla nic dobrého. Vzhledem k tomu, že účinnost různých terapií ještě nebyla prokázána, mohou mít tito jedinci pravdu.
V psychoanalytické teorii transakční analýzy se mnoho typů pasivně agresivního chování interpretuje jako „hry“ se skrytou psychologickou výplatou a zařazuje se do stereotypních scénářů s názvy jako „Podívej, k čemu jsi mě donutil“ a „Podívej, jak moc jsem se snažil“.
Termín „pasivně agresivní“ byl poprvé použit v americké armádě během druhé světové války, kdy vojenští psychiatři zaznamenali chování vojáků, kteří projevovali pasivní odpor a neochotu podřídit se rozkazům.
Běžné příznaky pasivně-agresivní poruchy osobnosti
Existují určité způsoby chování, které pomáhají rozpoznat pasivně agresivní chování.
Pasivně agresivní člověk nemusí mít všechny tyto rysy chování a může mít i jiné než pasivně agresivní vlastnosti.
Pasivně agresivní PD: Historie poruchy
Termín „pasivně agresivní“ vznikl v americké armádě během druhé světové války, kdy si důstojníci všimli, že někteří vojáci se vyhýbají plnění povinností a chovají se pasivně agresivně.
Pasivně agresivní PD: Epidemiologie
Pasivně agresivní PD: rizikové faktory
Pasivně agresivní PD: Etiologie
Pasivně agresivní PD: diagnostika a hodnocení
Pasivně agresivní PD: léčba
Pasivně agresivní PD: Pro osoby s touto obtíží
Pasivně agresivní PD: Pro jejich pečovatele
Pokyny_pro_archivaci_akademických_a_odborných_materiálů
Pasivně-agresivní PD: Akademické podpůrné materiály
Pasivně-agresivní PD: Pro praktika
Pasivně agresivní PD: anonymní fiktivní případové studie pro školení
Poruchy osobnosti podle DSM-IV