Periferní chemoreceptory působí především na detekci změn koncentrace kyslíku v arteriální krvi a zároveň monitorují arteriální oxid uhličitý a pH. Nacházejí se v aortálním tělísku a karotickém těle, na příčném aortálním oblouku a na společné karotické tepně. Karotická tělíska jsou nejcitlivější na změny parciálního tlaku arteriálního kyslíku a pH. Aortální tělíska jsou nejcitlivější na obsah arteriálního kyslíku. Naopak centrální chemoreceptory jsou relativně necitlivé na koncentraci kyslíku a tím i na hypoxii.
Glomuskulární buňka vnímá pokles nebo vzestup hladiny kyslíku v krvi v krkavici a draselné iontové brány se uzavírají, což způsobuje, že vápník proudí do cytosolu buňky a uvolňuje kontinuální signál, který je vysílán přes kraniální nervy IX a X z periferních chemoreceptorů do mozkového kmene. Se snížením tepenného kyslíkového napětí a obsahu nebo poklesem plazmatického pH signál zesiluje a má za následek zvýšení rychlosti ventilace.
objem plic – vitální kapacita – funkční zbytková kapacita – respirační minutový objem – uzavírací kapacita – mrtvý prostor – spirometrie – pletyzmografie těla – průtokoměr vrcholu – objem nezávislý na hrudníku – zátěžový test průdušek
ventilace (V) (pozitivní tlak) – dech (inhalace, výdech) -dechová frekvence – respirometr – plicní povrchově aktivní látka – compliance – hysterezivita – odpor dýchacích cest
plicní oběh – perfuze (Q) – hypoxická plicní vazokonstrikce – plicní zkrat
poměr ventilace/perfuze (V/Q) a sken – zóny plic – výměna plynů – tlaky plicních plynů – rovnice alveolárního plynu – hemoglobin – křivka disociace kyslík-hemoglobin (2,3-DPG, Bohrův efekt, Haldanův efekt) – karboanhydráza (chloridový posun) – oxyhemoglobin – respirační kvocient – arteriální krevní plyn – difuzní kapacita – Dlco
pons (pneumotaxické centrum, apneustické centrum) – medulla (dorzální respirační skupina, ventrální respirační skupina) – chemoreceptory (centrální, periferní) – pulmonální stretch receptory – Hering-Breuerův reflex
vysoká nadmořská výška – toxicita kyslíku – hypoxie