Dionýsos a Eros, Archeologické muzeum v Neapoli
Puer aeternus je aspekt rozvoje osobnosti, latinsky věčný chlapec, používaný v mytologii k označení dítěte-boha, který je věčně mladý; psychologicky je to starší muž, jehož citový život zůstal na úrovni dospívání. Puer obvykle vede provizorní život, kvůli strachu, že se dostane do situace, ze které by nemuselo být možné uniknout. Touží po nezávislosti a svobodě, naráží na hranice a limity a má tendenci považovat jakékoliv omezení za nepřípustné.
Puer v jungovské psychologii
Švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung vyvinul myšlenkovou školu zvanou analytická psychologie a odlišil ji od psychoanalýzy Sigmunda Freuda (1856–1939). V analytické psychologii (často nazývané „jungovská psychologie“) je puer aeternus příkladem toho, co Jung nazýval archetypem, jedním z „prvotních, strukturálních prvků lidské psychiky“.
Stín puer je senex (latinsky „stařec“), spojený s bohem Krónem – disciplinovaný, kontrolovaný, zodpovědný, racionální, uspořádaný. Naopak stín senexu je puer, spojený s Hermem nebo Dionýsem – neomezený instinkt, porucha, intoxikace, rozmar.
Jako všechny archetypy je puer bipolární a vykazuje jak „pozitivní“, tak „negativní“ aspekt. „Pozitivní“ stránka pueru se objevuje jako Božské Dítě, které symbolizuje novost, potenciál růstu, naději do budoucna. Předpovídá také hrdinu, kterým se někdy stává (např. Herakles). „Negativní“ stránka je dítě-muž, který odmítá dospět a čelit výzvám života, kterým čelí, a místo toho čeká na svou loď, která připluje a vyřeší všechny jeho problémy.
„Prozatím člověk dělá to či ono, ale ať už je to žena nebo práce, zatím to není to, co se skutečně chce, a vždycky se objevuje představa, že někdy v budoucnu se to pravé stane… Jediná věc, které se takový typ muže děsí, je být vázán k čemukoli.“
„Běžnými příznaky puerovské psychologie jsou sny o uvěznění a podobných představách: řetězy, mříže, klece, polapení, otroctví. Život sám… je prožíván jako vězení.“
Když je subjektem žena, latinským termínem je puella aeterna, v mytologii vyobrazená jako Kore (řecky „panna“). Dalo by se také mluvit o puer animus při popisu mužské stránky ženské psychiky, nebo o puella anima při mluvení o vnitřní ženské složce muže.
Obálka vydání románu J.M. Barrieho z roku 1915, poprvé vydaného v roce 1911.
C.G. Jung napsal pojednání o puer aeternus, „Psychologie dětského archetypu“, obsažené v části IV The Archetypes and the Collective Unconscious (Collected Works, Vol. 9i). Aspektem hrdina-dítě a jeho vztahem k Velké matce se zabývají kapitoly 4 a 5 části 2 Symboly transformace (Collected Works, Vol. 5). Ve své eseji „Odpověď na Job“ (obsažené v Psychologie a náboženství: Západ a Východ, Vol. 11 of the Collected Works; ale také publikované samostatně) Jung hovoří o puer aeternus jako o postavě představující budoucí psychologický vývoj lidských bytostí.
„Ten vyšší a ‚úplný‘ (teleios) člověk je zplozen ‚neznámým‘ otcem a zrozen z Moudrosti, a je to on, kdo v postavě puer aeternus – ‚vultu mutabilis albus et ater‘ – představuje naši totalitu, která přesahuje vědomí. Byl to tento chlapec, v něhož se Faust musel změnit, opustil svou nafouklou jednostrannost, která viděla ďábla jen zvenčí. Kristovo ‚Až na to, že se stanete jako malé děti‘ předurčuje tuto změnu, protože v nich leží protiklady blízko sebe; ale tím je míněn chlapec, který se narodil z dospělosti dospělého muže, a ne nevědomé dítě, kterým bychom chtěli zůstat.“
Problém Puer Aeternus je kniha založená na sérii přednášek, které jungovská analytička Marie-Louise von Franz přednášela na Institutu C.G. Junga v Curychu během zimního semestru 1959–1960. V prvních osmi z dvanácti přednášek ilustruje von Franz téma puer aeternus zkoumáním příběhu Malého prince ze stejnojmenné knihy Antoina de Saint-Exupéryho. Zbývající čtyři přednášky jsou věnovány studii německého románu Bruna Goetze Das Reich ohne Raum (Království bez vesmíru), který poprvé vyšel v roce 1919. O tomto románu von Franz říká:
„Je zajímavé, že byla napsána a vydána ještě předtím, než v roce 1933 vzniklo nacistické hnutí, než Hitler začal hloubat nad svými morbidními myšlenkami. Bruno Goetz měl zajisté prorocký dar ohledně toho, co přijde, a… jeho kniha předjímá celý nacistický problém a vrhá na něj světlo z úhlu puer aeternus“.
Now or Neverland je kniha z roku 1998, kterou napsala jungovská analytička Ann Yeoman a která pojednává o puer aeternus v podobě Petra Pana, jednoho z nejznámějších příkladů tohoto konceptu v moderní době. Kniha je psychologickým přehledem archetypu věčného chlapce, od jeho dávných kořenů až po současnou zkušenost, včetně podrobné interpretace populárního románu a hry J. M. Barrieho.
„Mytologicky je Petr Pan spojen s…mladým bohem, který umírá a je znovuzrozen…stejně jako s Merkurem/Hermem, psychopompem a poslem bohů, který se volně pohybuje mezi božskou a lidskou říší, a samozřejmě s velkým kozím bohem Panem… V prvních představeních Barrieho hry se Petr Pan objevil na jevišti s oběma píšťalami a živou kozou. Takové neskrývané odkazy na chtonického, často lascivního a zdaleka ne dětinského kozího boha byly, nikoliv překvapivě, brzy odstraněny ze hry i románu.“
Syndrom Petra Pana je pop-psychologický koncept dospělého (obvykle muže), který je sociálně nezralý. Kategorie je neformální, na kterou se odvolávají laici a někteří odborníci z oboru psychologie v populární psychologii. Není uveden v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch a není uznán Americkou psychiatrickou asociací jako specifická duševní porucha.
Dr. Dan Kiley zpopularizoval syndrom Petra Pana ve své knize z roku 1983, Syndrom Petra Pana: Muži, kteří nikdy nedospěli; jeho další kniha, Wendyino dilema (1984), radí ženám romanticky zapleteným s „Petrem Pansem“, jak zlepšit jejich vztahy. Kniha Patricie Craineové, Wendyin klub: …pro ženy závislé na „Petru Pansovi“ a jak prolomit závislost (2006), oslovuje stejnou cílovou skupinu jako Kileyho kniha z roku 1984.