Přetížení dopravy může být přispívajícím faktorem k frustraci řidičů a vzteku na silnicích.
Silniční vztek je aspekt agresivního chování při řízení, který může zahrnovat chování, jako jsou hrubá gesta, slovní urážky, úmyslná jízda nebezpečným nebo výhružným způsobem nebo vyhrožování. Silniční vztek může vést k hádkám, napadení a kolizím, které mají za následek zranění a dokonce úmrtí.
Termín vznikl ve Spojených státech v letech 1987-1988 (konkrétně od Newscasters v místní televizní stanici KTLA), kdy se na dálnicích 405, 110 a 10 v kalifornském Los Angeles objevila vlna přestřelek. Tyto přestřelky dokonce vyvolaly reakci AAA Motor Clubu na jeho členy, jak reagovat na řidiče silniční zuřivostí nebo agresivními manévry a gesty.
Ucpané ulice v Bangkoku
Níže jsou uvedeny běžné projevy silniční vztek:
V některých jurisdikcích může existovat právní rozdíl mezi „silničním vztekem“ a „agresivním řízením“. V USA pouze několik států přijalo zvláštní zákony o agresivním řízení, kde jsou případy silničního vzteku běžně stíhány jako napadení a ublížení na zdraví (s vozidlem nebo bez něj) nebo „zabití vozidlem“ (pokud je někdo zabit).
Silniční vztek jako zdravotní stav
Již v roce 1997 pracovali terapeuti ve Spojených státech na certifikaci silničního vzteku jako zdravotního stavu. Nejedná se o oficiální duševní poruchu v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch. Podle článku publikovaného Associated Press v červnu 2006 je chování typicky spojované se silničním vztekem výsledkem intermitentní výbušné poruchy. Tento závěr byl vyvozen z průzkumů mezi lety 2001 a 2003 u přibližně 9 200 dospělých ve Spojených státech a byl financován Národním ústavem duševního zdraví. Příčina intermitentní výbušné poruchy nebyla do dnešního dne popsána. Existují různé názory na to, zda „silniční vztek“ je či není duševní záležitostí. Bez ohledu na to, zda je či není, existují alternativní řešení pro překonání tohoto handicapu.[citace nutná]
Řádění na silnici je poměrně závažný čin: lze na něj pohlížet jako na ohrožení veřejné bezpečnosti. Ne vždy je však možné posoudit úmysl vnějším pozorováním, takže „silniční běsníci“, kteří jsou zastaveni policií, mohou být obviněni z jiných trestných činů, jako je neopatrná nebo bezohledná jízda. V některých jurisdikcích, například v americkém státě Virginie, je snazší stíhat silniční běsnění jako bezohlednou jízdu namísto agresivní jízdy jen proto, že důkazní břemeno nevyžaduje „úmysl“ k úspěšnému usvědčení.
Je pravděpodobné, že ti, kdo způsobí vážné zranění nebo smrt během „silničních“ incidentů, budou postiženi závažnějšími tresty, než jsou ty, které se vztahují na podobné následky z prosté nedbalosti. V dubnu 2007 byl coloradský řidič odsouzen za vraždu prvního stupně za to, že v listopadu 2005 způsobil smrt dvou motoristů. Odpyká si povinný trest dvou po sobě jdoucích doživotních trestů.
Čtrnáct států USA přijalo zákony proti agresivnímu řízení. Pouze jeden stát, Kalifornie, proměnil „silniční vztek“ v legální pojem umění tím, že mu dal zvláštní význam. Stojí však za zmínku, že ve Virginii je agresivní řízení trestáno jako méně závažný zločin (přestupek 2. třídy) než bezohledné řízení (přestupek 1. třídy).
Na Novém Zélandu není vztek na silnici specifickým trestným činem. To znamená, že případy vzteku na silnici jsou v policejních statistikách zaznamenány jako „napadení“. Neexistují žádné zákony, které by zakazovaly hrozivé pronásledování jiného motoristy nebo vytlačování jejich vozidel ze silnice. Řidiči vzteku na silnici nejsou ani diskvalifikováni, ani jim na příkaz soudů nepropadají nebo nezničí jejich vozidla za jakýkoli trestný čin spáchaný při těchto činech a navíc policie nepovažuje stížnosti na vztek na silnici za prioritu, nicméně v případě těžkého zranění nebo smrti se uplatní obvinění z pokusu o vraždu nebo dokonce ze zabití.
V Novém Jižním Walesu v Austrálii je silniční vztek považován za extrémně závažný čin, Jakákoli osoba, která pronásleduje jiného motoristu nebo projevuje zastrašování a/nebo šikanu vůči jinému účastníkovi silničního provozu, může být obviněna z predátorské jízdy, závažného přestupku, za který může viník skončit ve vězení až na 5 let, s pokutou 100 000 dolarů a zákazem řízení bez ohledu na to, zda chtěl oběti fyzicky ublížit nebo ne. Pokud predátorská jízda vyústí ve fyzické napadení nebo ublížení na zdraví a/nebo bylo úmyslně poškozeno auto oběti, mohou být tresty mnohem přísnější.
Kromě toho většina zemí s obecným právem zakazuje běžné napadení, které by se mohlo vztahovat na silniční vztek, kdy je osobní bezpečnost oběti považována za ohroženou. Obecné právo považuje napadení za trestní i občanskoprávní věc, což vede jak k veřejným trestním sankcím, tak k občanskoprávní odpovědnosti.
Ve Spojeném království může mít silniční vztek za následek trestní postih za napadení nebo závažnější trestné činy proti dotyčné osobě. Zákon o veřejném pořádku z roku 1986 se může vztahovat i na silniční vztek. Paragrafy 4A a 5 zákona z roku 1986 zakazují veřejné činy, které by mohly způsobit obtěžování, poplach nebo rozrušení. Paragraf 4 také zakazuje výhružná, urážlivá nebo urážlivá slova nebo chování s úmyslem vyvolat u oběti domněnku, že násilí bude použito proti ní nebo proti jiné osobě.
Studie největších metropolitních oblastí USA z roku 2007 dospěla k závěru, že mezi města s nejméně zdvořilými řidiči (nejvíce silniční vztek) patří Miami, Phoenix, New York, Los Angeles a Boston. Mezi města s nejvíce zdvořilými řidiči (nejméně silniční vztek) patří Minneapolis, Nashville, St. Louis, Seattle a Atlanta.
Navzdory tomu byly v roce 2009 New York, Dallas/Fort Worth, Detroit, Atlanta a Minneapolis/St.