Termický efekt jídla, zkráceně TEF, je množství energetického výdeje nad klidovou metabolickou rychlostí v důsledku nákladů na zpracování potravin pro použití a skladování. Jednoduše řečeno, je to energie použitá při trávení, vstřebávání a distribuci živin. Je to jedna ze složek metabolismu spolu s klidovou metabolickou rychlostí a pohybovou složkou. Další dva termíny běžně používané k popisu termického efektu jídla jsou dietní indukovaná termogeneze (DIT) a specifická dynamická akce (SDA). Běžně používaný odhad termického efektu jídla je asi 10% kalorického příjmu, i když se tento efekt u různých složek jídla podstatně liší. Například dietní tuk se velmi snadno zpracovává a má velmi malý termický efekt, zatímco bílkoviny se obtížně zpracovávají a mají mnohem větší termický efekt.
Faktory, které ovlivňují tepelný účinek jídla
Tepelný účinek potravy je zvýšen jak aerobním tréninkem s dostatečnou dobou trvání a intenzitou, tak anaerobním tréninkem s hmotností. Nárůst je však marginální, činí 7-8 cal za hodinu. Primárními determinanty denního TEF jsou množství a složení požité potravy.
Přestože se někteří domnívají, že TEF je u obezity snížen, rozporuplné výsledky a nekonzistentní výzkumné metody nedokázaly taková tvrzení potvrdit.
Tepelným účinkem potravy je energie potřebná pro trávení, vstřebávání a likvidaci požitých živin. Její velikost závisí na složení konzumované potravy:
O syrovém celeru a grapefruitu se často tvrdí, že mají negativní kalorickou bilanci (potřebují více energie k trávení, než získají z potravy), pravděpodobně proto, že tepelný účinek je větší než kalorický obsah díky vysoké vláknité matrici, která musí být rozpletena, aby se dostala k jejich sacharidům. Nebyl však proveden žádný výzkum, který by tuto hypotézu otestoval a významná část tepelného účinku závisí na citlivosti inzulínu jedince, přičemž jedinci citlivější na inzulín mají významný účinek, zatímco jedinci se zvyšující se rezistencí mají zanedbatelné až nulové účinky.
Středisko funkčních potravin na Oxfordské Brookesově univerzitě provedlo studii účinků chilli papriček a triglyceridů se středním řetězcem (MCT) na dietou indukovanou termogenezi (DIT). Dospělo k závěru, že „přidání chilli papriček a MCT do jídel zvyšuje DIT o více než 50 %, které se v průběhu času mohou hromadit, aby pomohly navodit úbytek hmotnosti a zabránit přírůstku nebo návratu na váhu“.
Australská organizace Human Nutrition provedla studii o vlivu obsahu jídla v jídelníčku štíhlých žen na termický vliv jídla a zjistila, že přidání složky obsahující zvýšenou rozpustnou vlákninu a amylózu nesnižuje spontánní příjem jídla, ale spíše je spojeno s vyšším následným příjmem energie i přes její snížené glykemické a inzulinové účinky.
Tepelný účinek potravy by se měl měřit po dobu delší nebo rovnou pěti hodinám.
Americký časopis Journal of Clinical Nutrition zveřejnil, že TEF u většiny lidí trvá déle než 6 hodin.
Výzkum zjistil, že termický účinek jídla přispívá k tomu, že kalorie nemusí být všechny stejné, pokud jde o přírůstek hmotnosti. V jedné studii jedlo sedmnáct subjektů ve dvou různých dnech dva chlebové sendviče se sýrem, které byly stejné, pokud jde o kalorie (subjekty si mohly vybrat buď 600 nebo 800 kcal jídla), ale jeden byl „celozrnný“ (vícezrnný chléb, obsahující celá slunečnicová semínka a celozrnná jádra, s čedarem), zatímco druhý byl „zpracované jídlo“ (bílý chléb a zpracovaný sýrový výrobek). U každého subjektu měřili výzkumníci dodatečnou energii, kromě té, která je dána bazální metabolickou rychlostí, kterou subjekt vynaložil během šesti hodin následujících po konzumaci jídla; tato energie dělená energetickým obsahem jídla byla (po vynásobení 100) uváděna jako procentuální koeficient DIT. Průměrný procentuální koeficient DIT pro sendviče s ″celým jídlem″ byl (19,9±2,5)%, zatímco pro sendviče s ″zpracovaným jídlem″ to bylo (10,7 ±1,7)% – rozdíl faktoru 2. Když se hodnoty DIT odečtou od celkové energie jídla, vyplývá z toho, že subjekty získaly z ″zpracovaného jídla″ o 9,7% více čisté energie než z ″celého jídla″.
Citrát syntáza – Akonitáza – Isocitrát dehydrogenáza – Oxoglutarát dehydrogenáza – Succinyl coenzyme A syntetáza – Succinát – Koenzym Q reduktáza (SDHA, SDHB, SDHC, SDHD) – Fumaráza – Malá dehydrogenáza
Pyruvátkarboxyláza – aspartáttransamináza – glutamátdehydrogenáza – methylalonyl-CoA mutasa – komplex pyruvátdehydrogenázy