Ústní komunikace

Ústní komunikace neboli řečová komunikace označuje procesy spojené s produkcí a vnímáním zvuků používaných v mluvené řeči. Řeč a zvuky řeči studuje řada vědních oborů, včetně akustiky, psychologie, patologie řeči, lingvistiky a informatiky.

V lingvistice (artikulační fonetice) popisuje způsob artikulace způsob, jakým se jazyk, rty a další řečové orgány podílejí na kontaktu zvuku. Často se tento pojem používá pouze pro tvorbu souhlásek. Pro každé místo artikulace může existovat několik způsobů, a tedy i několik homogenních souhlásek.

Vnímání řeči se týká procesů, díky nimž jsou lidé schopni interpretovat a porozumět zvukům používaným v jazyce. Studium vnímání řeči je úzce spjato s obory fonetika a fonologie v lingvistice a kognitivní psychologie a vnímání v psychologii. Výzkum v oblasti vnímání řeči se snaží pochopit, jak lidští posluchači rozpoznávají zvuky řeči a jak tyto informace využívají k porozumění mluvené řeči. Výzkum řeči má uplatnění při vytváření počítačových systémů, které dokáží rozpoznávat řeč, a také při zlepšování rozpoznávání řeči u posluchačů se sluchovým a jazykovým postižením.

Řeč může být ovlivněna několika biologickými a psychologickými faktory. Mezi ně patří:

Pro řeč jsou nezbytné dvě oblasti mozkové kůry. Brokova oblast, pojmenovaná po svém objeviteli, francouzském neurologovi Paulu Brocovi (1824-1880), se nachází v čelním laloku, obvykle vlevo, v blízkosti motorické kůry ovládající svaly rtů, čelistí, měkkého patra a hlasivek. Při poškození mrtvicí nebo úrazem není ovlivněno porozumění, ale řeč je pomalá a namáhavá a postižený mluví „telegramem“. Wernickeho oblast, kterou v roce 1874 objevil německý neurolog Carl Wernicke (1848-1904), leží vzadu ve spánkovém laloku, opět obvykle vlevo, v blízkosti oblastí přijímajících sluchové a zrakové informace. Její poškození narušuje porozumění – postižený mluví plynule, ale nesmyslně. Někteří vědci zkoumali souvislosti mezi fyziologií mozku, neurovědou a dalšími prvky fyziologie s komunikací. Komunibiologie, kterou poprvé navrhli Beatty a McCroskey, se těmito otázkami zabývá a předkládá soubor specifických axiomů o těchto jevech.