Směr a doba trvání vlnivých běhů úzce koreluje se směrem a vzdáleností záhonu květin, které propaguje tančící včela. Květiny umístěné přímo v přímce se sluncem jsou reprezentovány vlnivými běhy ve směru vzhůru na svislých hřebenech a jakýkoli úhel vpravo nebo vlevo od slunce je kódován odpovídajícím úhlem vpravo nebo vlevo od směru vzhůru. Vzdálenost mezi úlem a cílem náboru je zakódována v době trvání vlnivých běhů,. Čím dále je cíl, tím delší je fáze vlnění, s rychlostí nárůstu asi 75 milisekund na 100 metrů.
Úhel od slunce ukazuje směr. Délka vlnící se části tance značí vzdálenost.
Vrtěvý tanec poprvé vědecky rozluštil Karl von Frisch.
Poznatky o krmných místech lze předávat ze včely na včelu. Komunikačním prostředkem je speciální tanec, který má dvě podoby:
„Kulatý tanec“ poskytuje informaci, že se v blízkosti úlu nachází místo pro krmení ve vzdálenosti 50 až 100 metrů, aniž by byl udán konkrétní směr. Prostřednictvím úzkého kontaktu mezi včelami poskytuje také informace o druhu potravy (vůni květu).
Včela hledající potravu… začne předvádět jakýsi „kulatý tanec“. Na té části hřebenu, kde sedí, se začne točit v úzkém kruhu, neustále mění směr, otáčí se teď doprava, teď doleva, tančí ve směru hodinových ručiček i proti směru hodinových ručiček, v rychlém sledu, a popisuje mezi jedním a dvěma kruhy v každém směru. Tento tanec se předvádí mezi nejhustším ruchem úlu. Co ho dělá tak obzvláště nápadným a atraktivním, je způsob, jakým infikuje okolní včely; ti, co sedí vedle tanečnice, začnou zakopávat za ní, vždy se snaží udržet svá natažená tykadla v těsném kontaktu s hrotem jejího břicha….Účastní se každého jejího manévru, takže tanečnice sama ve svých šílených krouživých pohybech vypadá, jako by za sebou nesla věčný ohon včel komety.
Výše popsaná lingvistická zjištění vycházela z práce Karla von Frische především s odrůdou včel Carnica. Výzkumy s jinými odrůdami vedly ke zjištění, že jazykové prvky jsou specifické pro odrůdu, takže způsob předávání informací o vzdálenosti a směru se značně liší.