{{PsyPerspektiva]]
Princip nejmenšího údivu (POLA/PLA) se uplatňuje při návrhu uživatelského rozhraní, softwaru a ergonomie. Alternativně se označuje jako pravidlo nebo zákon nejmenšího údivu nebo pravidlo či princip nejmenšího překvapení (POLS).
Učebnicová formulace zní: „Lidé jsou součástí systému. Návrh by měl odpovídat zkušenostem, očekáváním a mentálním modelům uživatelů.“ To, co je nejméně překvapivé, však může záviset na očekávaném publiku, např. koncových uživatelích, programátorech nebo správcích systému.
Z praktického hlediska je cílem této zásady využít již existující znalosti uživatelů jako způsob, jak minimalizovat křivku učení, například tím, že se rozhraní navrhují ve velké míře podle „funkčně podobných nebo analogických programů, které uživatelé pravděpodobně znají“. Očekávání uživatelů v tomto ohledu mohou úzce souviset s konkrétní počítačovou platformou nebo tradicí. Například od unixových programů pro příkazový řádek se očekává, že budou dodržovat určité konvence, pokud jde o přepínače, a od widgetů grafického uživatelského rozhraní programů pro Microsoft Windows se také očekává, že budou dodržovat určité konvence, pokud jde o vazby kláves. V abstraktnějších prostředích, jako je API, je dalším příkladem očekávání, že názvy funkcí nebo metod intuitivně odpovídají jejich chování. Tato praxe zahrnuje také použití rozumných výchozích nastavení [citace potřebná].
Pokud si dva prvky rozhraní odporují nebo jsou nejednoznačné, mělo by se zvolit takové chování, které uživatele nejméně překvapí; programátor by se měl zejména snažit vymyslet takové chování, které nejméně překvapí toho, kdo program používá, a ne takové, které je přirozené při znalosti vnitřního fungování programu.[cit. potřeba]