K trestným činům z nenávisti (také známým jako trestné činy motivované předpojatostí) dochází tehdy, když se pachatel zaměřuje na oběť kvůli její domnělé příslušnosti k určité sociální skupině, obvykle definované podle rasové skupiny, náboženství, sexuální orientace, zdravotního postižení, etnické příslušnosti, národnosti, věku, pohlaví, genderové identity nebo politické příslušnosti.
„Trestným činem z nenávisti“ se obecně rozumí trestné činy, u nichž je zřejmé, že byly motivovány nenávistí k jedné nebo více z uvedených podmínek. Incidenty mohou zahrnovat fyzické napadení, poškození majetku, šikanu, obtěžování, slovní urážky nebo urážky nebo urážlivé graffiti či dopisy.
Znepokojení nad zločiny z nenávisti je v posledních letech stále výraznější mezi politiky v mnoha státech a na všech úrovních státní správy, ale tento jev není nový. Příklady z minulosti zahrnují římské pronásledování křesťanů, osmanskou genocidu Arménů a nacistické „konečné řešení“ pro Židy a v poslední době etnické čistky v Bosně a genocidu ve Rwandě. Zločiny z nenávisti utvářely a někdy i definovaly světové dějiny.
Ve Spojených státech rasové a náboženské předsudky inspirovaly většinu zločinů z nenávisti. S tím, jak Evropané začali v 16. a 17. století kolonizovat Nový svět, se domorodí Američané stále více stávali terčem zastrašování motivovaného předsudky a násilí. Během posledních dvou století patří mezi typické příklady zločinů z nenávisti v USA lynčování Afroameričanů, pálení křížů s cílem vyhnat černošské rodiny z převážně bělošských čtvrtí, útoky na bělochy cestující převážně do černošských čtvrtí, útoky na lesby, gaye, bisexuály a transsexuály, malování hákových křížů na židovských synagogách a xenofobní reakce na nejrůznější menšinové etnické skupiny, stejně jako útoky proti evropským Američanům, jako vražda Channona Christiana a Christophera Newsoma a masakr ve Wichitě.
Podpora zákonů proti trestným činům z nenávisti
Důvody pro přísnější tresty za zločiny z nenávisti se zaměřují na představu, že zločiny z nenávisti způsobují větší individuální a společenskou újmu. Říká se, že když je napadeno jádro identity člověka, je degradace a dehumanizace obzvláště závažná a pravděpodobně z toho vyplynou další emocionální a fyziologické problémy. Společnost pak zase může trpět odebráním skupiny lidí. Dále se tvrdí, že šance na odvetné zločiny jsou větší, když byl spáchán zločin z nenávisti. Jako podpora tohoto argumentu se uvádějí nepokoje v Los Angeles v Kalifornii, které následovaly po zbití Rodneyho Kinga, černošského motoristy, skupinou bělošských policistů. Zmlácení bílého řidiče kamionu Reginalda Dennyho černošskými výtržníky během stejných nepokojů je také příkladem, který by podpořil tento argument.
Nejvyšší soud Spojených států jednohlasně shledal, že tresty zvyšující trestné činy z nenávisti nejsou v rozporu s právy na svobodu projevu, protože netrestají jednotlivce za výkon svobody projevu; spíše umožňují soudům zvážit motiv při odsouzení zločince za jednání, které není chráněno prvním dodatkem. (Svoboda vyznání a projevu vlastního přesvědčení však jsou; viz níže.)
Když uzákonila zákon o trestných činech z nenávisti z roku 2000, zjistila legislativa státu New York, že:
Zločiny z nenávisti více než ohrožují bezpečnost a blaho všech občanů. Způsobují obětem nevyčíslitelné fyzické a citové škody a trhají samotnou strukturu svobodné společnosti. Zločiny motivované nenávistí vůči určitým skupinám nejen poškozují jednotlivé oběti, ale vysílají silný signál netolerance a diskriminace všem členům skupiny, do které oběť patří. Zločiny z nenávisti mohou a také mohou zastrašovat a rozvracet celé komunity a mařit civilizovanost, která je nezbytná pro zdravé demokratické procesy. V demokratické společnosti nelze po občanech požadovat, aby schvalovali přesvědčení a praktiky druhých, ale nikdy kvůli nim nesmějí páchat trestné činy. Současné zákony dostatečně neuznávají poškozování veřejného pořádku a bezpečnosti jednotlivců, které zločiny z nenávisti způsobují. Proto musí být naše zákony posíleny, aby jasně uznávaly závažnost zločinů z nenávisti a přesvědčivý význam zabránění jejich opakování. Zákonodárce proto zjišťuje a prohlašuje, že zločiny z nenávisti by měly být stíhány a trestány s odpovídající přísností.“
Odpor proti zákonům o trestné činnosti z nenávisti
Nejvyšší soud Spojených států jednomyslně shledal, že zákony o trestných činech z nenávisti, které kriminalizují předpojatost motivovanou řeč nebo symbolický projev, jsou v rozporu s právy na svobodu projevu, protože izolují určitá slova na základě jejich obsahu nebo úhlu pohledu. Mnoho kritiků dále tvrdí, že jsou v rozporu s ještě zásadnějším právem: svobodným myšlením. Tvrdí se, že zákony o trestných činech z nenávisti fakticky činí určité myšlenky nebo přesvědčení, včetně náboženského, nezákonnými, jinými slovy, myšlenkovými trestnými činy.