Zneužívání ve vztahu – ať už s partnerem, rodičem, rodinným příslušníkem nebo přítelem – je něco, čím by nikdo neměl procházet. Fyzické týrání je považováno za porušení lidských práv i za trestný čin, který je trestný podle zákona, a existuje spousta tísňových linek a sociálních služeb, které jsou připraveny pomoci obětem domácího násilí a násilí mezi partnery.
Ale co se stane, když jizvy, které nám zanechali násilníci, nejsou vidět? Co se stane, když jsou škody, které způsobili, čistě psychického rázu?
Tomu se říká „citové zneužívání“. Je definováno jako trvalé špatné zacházení s druhou osobou, které zahrnuje úmyslné pokusy o zastrašování, ponižování, izolaci a zanedbávání (O’Hagan, 2014). Může pro nás být těžké uvěřit, že by nám někdo, koho máme rádi, chtěl někdy ublížit, ale smutnou pravdou je, že miliony lidí na celém světě trpí citovým týráním – a někteří z nich o tom možná ani nevědí!
Citové zneužívání bývá postupné a nepolapitelné. Existuje řada zjevných příznaků, že k němu může docházet, ale když jste uprostřed toho všeho, může být obtížné to rozpoznat. Studie však ukazují, že může být ještě škodlivější než fyzické týrání, protože podkopává naši sebeúctu, poškozuje naše duševní zdraví a vyčerpává naši emocionální energii (Follingstad, et al., 2000).
V této souvislosti vám přinášíme 6 příznaků, které vám pomohou odhalit citové zneužívání, když k němu dojde:
Násilníci chtějí mít vždycky navrch a uplatňovat svou nadvládu nad obětí, a proto se přiživují na nejistotě druhých lidí a využívají jejich slabostí ke svému prospěchu. To může znamenat, že vám vyhrožují, abyste udělali to, co chtějí; sledují každý váš krok; narušují vaše soukromí čtením zpráv; kontrolují vaše finance; rozhodují za vás, aniž by se vás zeptali; a vkládají vám do hlavy myšlenky o tom, jak „nedůvěryhodní“ jsou všichni ostatní ve vašem životě.
2. Ponížení a kritika
Ponižování a kritika jsou běžnou taktikou, kterou násilníci používají k útoku na sebevědomí svých obětí. Může mít podobu nadávek, urážek, sarkasmu a zraňujících vtipů, jindy se projevuje křikem, povyšováním a zlehčováním. K citovému zneužívání dochází, když se někdo baví na váš účet a nikdy se za to neomluví. Shazuje vás jen proto, aby se cítil dobře, a když ho s tím konfrontujete, obviní vás, že jste „příliš citliví“ nebo „přehnaně reagujete“ (Loring, 1994).
3. Obviňování, obviňování a popírání
I když to tak na první pohled nevypadá, když vás někdo, koho milujete, neustále obviňuje z toho, že mu děláte zle, viní vás ze všeho špatného, co se mu stane, a popírá, že by něco z toho udělal, je to už varovný signál citového zneužívání. Cílem takového chování je zmást oběti a zlehčit situaci. Často se stává, že násilník obrátí karty proti vám a přesvědčí vás, že to vy ubližujete jemu. A kdykoli ho upozorníte na to, co udělal, zlehčí vaše pocity tím, že řekne, že „to tak nemyslel“ nebo „jen jste to špatně pochopil“ nebo „nemáte smysl pro humor“.
K citovému zanedbávání dochází, když se někdo nezajímá o vaše pocity a neustále se snaží upřednostňovat své vlastní citové potřeby před vašimi. Citová izolace se nazývá, když se vás násilník snaží vzdálit od ostatních důležitých lidí ve vašem životě a učinit vás na nich závislejšími. Obě tato chování mají za cíl učinit oběti bezmocnějšími a poddajnějšími vůči násilníkům. Mezi další formy citového zanedbávání a izolace patří: mluvení přes vás, odmítání vás vyslechnout, vyžadování respektu, aniž by vám ho dával, poštvávání ostatních lidí proti vám a lhostejnost k vašim emocím (Glaser, 2017).
Znáte někoho, kdo vám má za zlé i tu nejmenší chybu? Snaží se vás někdo citově manipulovat, abyste pro něj něco udělali nebo s ním souhlasili? Dávejte si pozor! Tomu se říká citové vydírání a je to jedna z nejškodlivějších forem citového zneužívání. Zneužívající osoby po vás budou požadovat něco, co nemáte jinou možnost než splnit – jinak! Mohou na vás vrhnout záchvat vzteku; podsouvat vám pocity viny; používat vaše tajemství proti vám; zadržovat vám svou náklonnost; využívat lásku, kterou k nim chováte; a dokonce se vystavovat nebezpečí, jen aby vás přinutili udělat to, co chtějí (Johnson, 2014).
Dalším častým znakem citového zneužívání je spoluzávislost, která však na rozdíl od ostatních nemusí být zcela záměrná. Ke spoluzávislosti dochází, když se s někým natolik zapletete, že už bez něj neumíte být. Jde o nezdravý vztah, kdy je váš pocit identity a vlastní hodnoty vázán na jinou osobu. Když se stanete na někom spoluzávislí, učiníte z něj svou nejvyšší prioritu. Jste ochotni pro ně obětovat všechno, vyřešit všechny jejich problémy a zachránit je před nimi samými. Milujete je a staráte se o ně způsobem, který oni nikdy neopětují, a i když byste možná chtěli odejít, upřímně nevíte, co byste dělali, kdyby už ve vašem životě nebyli (Brown & Bosson, 2001; Burns, 1979).
Pokud rozpoznáte některý z těchto příznaků nebo se obáváte, že jste ohroženi citovým zneužíváním, jednejte. Nikdo si nezaslouží, aby se s ním takto zacházelo, a existuje spousta lidí, odborníků a organizací, na které se můžete obrátit o pomoc. Prolomte kruh zneužívání a obraťte se na někoho ještě dnes.