„Solidarita se neobjevuje reflexí, ale vytváří.“
Víte, kolik rolí během dne hrajete? Přepínáte mezi nimi bez námahy? Víte, kdy jste prostě jen sami sebou? Každé ráno, když se probudíme, ještě než se nám otevřou oči a začnou naše povinnosti, máme chvíli, která patří jen nám. V tomto okamžiku jsme tvůrci svých rozhodnutí, svých zkušeností a svého účelu.
„Člověk může být sám sebou, jen dokud je sám, a pokud nemiluje samotu, nemiluje ani svobodu, protože jen když je sám, je skutečně svobodný.“
Odpojit se od okolního světa, aniž by nás rušil chytrý telefon, notebook, sousedé, manželé nebo děti, je vzácný jev. Být sám znamená, že nemáme žádné povinnosti, které bychom museli plnit, žádná očekávání, která bychom museli naplnit, a nikoho, komu bychom mohli udělat radost, kromě sebe samých.
Když si samotu vynutíme na tak dlouho, jak se rozhodneme, můžeme svobodně zkoumat a tvořit ty části sebe sama, které se v každodenním životě málokdy dostanou na vědomí.
Samota je klidný prostor bez rozptýlení, který nám dává příležitost znovu se spojit s podstatou toho, kým jsme.
Očekávání, která na nás kladou role, jež hrajeme v každodenním životě, jsou vyčerpávající. Když si rozbalíme samotu a přijmeme ji, byť jen na pár okamžiků, darujeme si rozjímání a harmonii.
Role je role, kterou hrajeme při interakci s druhou osobou. Naše chování a postoje se mění na základě očekávání, která od nás druzí mají. Každá role je označena sociální normou, která určuje, jak se máme chovat. Důležité role mají své scénáře, kterými se mají ti, kdo tyto role vykonávají, řídit. (Stark 2007)
Například ke svému šéfovi bych nepřistupoval stejně jako ke svému bratrovi. Můj šéf ode mě očekává, že se budu chovat profesionálně, ne že budu pobíhat po místnosti a zápasit s ním.
Jinak se chováme k rodičům, jinak k přátelům a jinak k dětem. Jsme stejný člověk, ale v každé roli se chováme jinak. Mezi běžné role patří:
Seznam je zdánlivě nekonečný. Některé role na sebe bereme dobrovolně, například roli manželky nebo přítelkyně, do jiných se rodíme a o některé jsme usilovali. Být pro tolik lidí vším tím je velká zodpovědnost. Naučit se spojit tyto mnohé části sebe navzájem, aby z nás vytvořily celek, není snadný úkol.
Konflikt rolí nastává, když se jedna z našich rolí stane neslučitelnou s jinou. Řekněme, že jsem byl vedoucím skautského oddílu své dcery a všiml jsem si, že se bojí oslovit cizí lidi a požádat je o koupi sušenek. Jako skautská vedoucí bych jí chtěla nabídnout instrukce a naučit ji, jak svému strachu čelit. Jako matka bych ji chtěla chránit před strachem. Obojí dělat nemohu, protože je to neslučitelné, a tak vzniká konflikt.
Dalším příkladem může být situace, kdy jsou požadavky na rodinnou roli neslučitelné s požadavky na pracovní roli.
Zmeškání koncertu mého syna kvůli pozdní schůzce vytváří konflikt mezi rodinou a prací.
Když si naše role začnou vzájemně odporovat, začneme se cítit nejistí, zda jsme schopni splnit požadavky dané role. Naše duševní a fyzické zdraví začne trpět, což ještě více zatěžuje již tak zatížený nervový systém. Mezi příznaky stresu, které nevyhnutelně vedou k fyzickým potížím, patří:
Tyto příznaky nám říkají, že něco v našem životě potřebuje naši pozornost. Je důležité roztřídit a sladit role, které hrajeme, než začneme ztrácet jádro sebe sama.
„Někdy najdeme nejsladší solidaritu uprostřed samoty.“
Solidarita – znamená jednotu cítění nebo jednání společných zájmů, zpravidla v rámci skupiny. Každý z nás má skupinu rolí s odlišným chováním a jednáním, které používáme v reakci na jakoukoli situaci, v níž se nacházíme. Někdy se tyto role zaměňují, ztrácejí nebo se míchají do nepřehledné změti. Když se to stane, ztrácíme nejen část svého zdravého rozumu, ale i část svého vnitřního já. S trochou klidu můžeme obojí znovu získat.
Jak tedy uvést všechny role, které hrajeme, do souladu s tím, kým jsme jako osobnost?
Najdeme si čas na samotu. Místo, kam můžeme jít a kde nás nikdo nebude rušit, ať už se rozhodneme zůstat jakkoli dlouho. Je to klid, ve kterém můžeme bez závazků sledovat své autentické já. Samota nám dává příležitost poznat sebe sama a následně se stát svým nejlepším já.
Najděte si proto denně čas na samotu. Znovu se spojte sami se sebou v prostoru, který je vám vlastní, a naslouchejte zvuku ticha. Ne píseň skupiny Disturbed, i když i ta stojí za poslech, ale poslechněte si, jak ticho zní vám. Tam najdete sami sebe.