Když jsi šťastný ty, jsem šťastný i já.

Setkali jste se někdy poprvé s někým, kdo byl tak nadšený a šťastný, že jste si nemohli pomoci a okamžitě jste se usmáli a sami se cítili šťastní? Někdo by to mohl nazvat zdvořilostí, ale studie ukazují, že tato reakce může být něco jako reflex. Některé výzkumy, které naznačují, že rčení „štěstí je nakažlivé“ je ve skutečnosti pravdivější, než se původně předpokládalo.

Jedna studie zjišťovala, zda pohlaví ovlivňuje náchylnost člověka k „nakažení“ emocemi druhého člověka. Předpoklad tohoto výzkumu vycházel z předchozího výzkumu Hatfielda a kol., kteří předpokládali, že lidé automaticky a téměř podvědomě opakují a prožívají emoce, které vidíme na lidech, s nimiž jsme v kontaktu. Jinými slovy, pokud komunikujete s někým, kdo je šťastný, pravděpodobně se také stanete šťastnými a budete mu štěstím odpovídat. Aby vědci zjistili, u kterého pohlaví je reakce silnější, předložili účastníkům fotografie z „Obrázků afektu tváře“ a požádali je, aby ohodnotili sílu, v jaké oni sami prožívají emoci, kterou právě viděli. Nyní, zatímco výsledky týkající se rozdílu mezi pohlavími neprokázaly žádný významný rozdíl v úrovni „nakažení“, obě pohlaví zažívají značné množství podobných reakcí, když jsou konfrontována s jinou osobou a jejími emocemi. Konkrétně silnější emoce byly hodnoceny jako silnější reakce. Tyto emoce zahrnovaly štěstí, smutek, hněv, znechucení, překvapení, strach a potěšení.

Tyto výsledky se shodují i s dalšími výzkumy, které naznačují, že lidé, kteří přicházejí do kontaktu s jinými šťastnými lidmi, mají tendenci být šťastnější. Tento výzkum pochází z Harvardu a Kalifornské univerzity v San Diegu a zúčastnilo se ho 4 700 osob v průběhu 20 let. Výsledky tohoto výzkumu naznačují, že pouhé poznání někoho, kdo je šťastný, může zvýšit pravděpodobnost, že budete šťastní, o 15 %. Zdá se tedy, že štěstí je skutečně nakažlivé.

Jak však ukázala první studie, jsou to i jiné emoce. Nedalo by se také říci, že by se smutek šířil a mohl šířit stejnou rychlostí, nebo možná ještě silněji v závislosti na míře smutku? Má míra emocí člověka vliv na to, jak silně na něj bude druhý reagovat? Je možné takto někoho zmanipulovat, aby cítil něco, co původně necítil, nebo je nutné, aby v sobě měl tušení daného pocitu? Podnět k zamyšlení.