Toto je 30. příběh ze série o zotavení z duševní nemoci. Duševní porucha Bethany zcela ovládla její život. Když si uvědomila, že život je příliš krátký,rozhodla se změnit perspektivu. Toto je její příběh:
Bethany pochází z Montgomery ve státě New York a miluje fotografování a objevování opuštěných budov. Jejím cílem je mít stálou práci a domov. Ráda by se vdala a žila pohodlně. Bethany byla diagnostikována odborníkem na duševní zdraví, protože trpí panickou poruchou, depresí a bipolární poruchou. Ačkoli důvod jejích každodenních záchvatů není znám, její duševní poruchy pramení z toho, že se nedokáže vyrovnat se smrtí. Bethany dostává léky a terapii.
Musela se potýkat s hroznými příznaky, Bethany nemohla vycházet z domu, nemohla řídit a měla rozmazané vidění. Měla pocit, že nemůže dýchat. Bethany řekla: „Měla jsem pocit, že se na mě valí zdi.“ Bethany si uvědomila, že se na ni valí zdi. Trpěla také nespavostí, ztrátou hmotnosti a během celého zážitku se cítila zcela otupělá. To ovlivnilo její život, začala mít sebevražedné sklony a přišla o práci. Bethany musela být postavena do invalidního důchodu a ztratila úplnou nezávislost.
To ovlivnilo její vztahy s ostatními. Bethanyin snoubenec si s tím zpočátku nevěděl rady a ona se stala na své matce extrémně závislou, dokud její maminka nezačala trpět zdravotními problémy. Kvůli tomu se cítila hrozně. Bethany řekla: „Necítila jsem se tak, jak by se „normální“ dvacetiletý člověk měl cítit.“ Přestože Bethany stále bojuje, zlomovým bodem bylo uvědomění si, že život je příliš krátký na to, abychom byli neustále smutní a panikařili. Řekla: „Musíte žít každý den, jako by byl poslední.“ Vždycky se snažila žít tak, jako by byl poslední.
Strategie, které Bethany používala ke zvládnutí svých duševních poruch, spočívaly v tom, že chodila na terapii a věnovala se umění a fotografování. Bethanyin snoubenec také chodil na terapii a léčbu, aby jí mohl v krizové chvíli pomoci. Lekce, kterou si z této těžké zkoušky odnesla, zní: „Jsi sám sobě nepřítelem!“ Bethany se stále učí milovat dobré i špatné stránky sebe sama. Nyní si užívá života prostřednictvím nové perspektivy.
Jsem ráda, že Bethany postupně získává zpět kontrolu nad svým životem. Není to snadné, ale s odhodláním a pomocí blízkých to zvládne.
__________________________________________________________________________
Toto je 31. příběh ze série o zotavení z duševní nemoci. Anonymní musela každý den bojovat, aby vstala z postele, ale s pomocí přátel si dokázala vážit života a změnit se. Toto je její příběh:
Anonymous pochází z jihovýchodní části USA a ráda vaří, peče, píše, kreslí a hraje na kytaru. Přestože stále bojuje s depresemi, jejím cílem je být šťastná. Anonymní měla terapeuta, ke kterému krátce chodila, ale přestala k němu chodit, protože se cítila nepříjemně. Domnívá se, že příčinou její duševní poruchy je genetika.
Anonymní pacientka se potýkala s vysilujícími příznaky: „Často se mi dělalo špatně a točila se mi hlava. Také mě často bolela hlava.“ To nesmírně ovlivňovalo její každodenní život. Neustále měla negativní myšlenky o sobě a svém vzhledu. Anonymní uvedla: „Často jsem si sama se sebou povídala tak, že jsem si vytvořila dvě osobnosti (dobrou a špatnou stránku) a nechala je diskutovat o tom, kým jsem a kým si myslím, že bych měla být.“ Kvůli svým bojům se dvakrát pokusila o sebevraždu a sebepoškozovala se.
Její vztahy s ostatními byly ovlivněny tím, že Anonymní byla velmi temperamentní a vybíjela se na ostatních. Kvůli tomu se cítila uvězněná: „Cítila jsem se naštvaná, jako by se můj vztek a smutek ve mně držel v láhvi. Kdykoli jsem se snažila s někým mluvit o svých problémech, cítila jsem se nesmírně provinile, protože jsem fňukala nad svým psychickým stavem, zatímco tisíce lidí to měly mnohem horší než já.“ Zlomovým okamžikem, kdy Anonymní začala svou duševní poruchu zvládat, bylo, když začala cvičit, chodit ven a navazovat nová přátelství. Přátelé jí poskytli potřebnou podporu.
Z této těžké zkoušky si odnesla ponaučení, že život je cenný a bojovat sám s duševní nemocí není způsob, jak strávit jediný život, který máte. Nejen to, ale i její pohled na život se změnil, anonymně řekla: „Každý den jsem povzbuzována, abych byla lepším, jasnějším a šťastnějším člověkem.“ Nyní se povzbuzuje tím, že si připomíná všechny úžasné věci, které v životě má, a všechny věci, které ještě zažije. To je její rada pro ostatní, kteří se potýkají s podobnými situacemi:
„Nemusíš být sám. Pokud máte pocit, že tu pro vás nikdo není, vždycky tu někdo je. Vždycky můžete někoho oslovit a navázat s ním také nové přátelství. Vždycky se najde pomoc.“
Jsem ráda, že Anonymní dokázala najít povzbuzení, aby zvládla svou depresi. Pomozte mi změnit situaci tím, že se podělíte o svůj příběh.