Toto je anonymní příběh o depresi a úzkosti z Langley, BC, Kanada. Do roka se anonym vidí na vysoké škole, ale neví, co bude dělat a kde bude. Má vášeň pro psaní a digitální umění, i když ta se kvůli depresi zmenšila. Ráda by dělala něco v oblasti psychologie, ale obává se, aby se příliš neinvestovala do emocí, které by ovlivnily její duševní zdraví.
Na jaře roku 2012 jí odborník předepsal Cipralex na depresi a úzkost. Dříve trpěla poruchou příjmu potravy, ale naštěstí se z ní dostala. Nejen to, ale vykazuje i silné známky OCD a posttraumatické stresové poruchy, která jí však nebyla diagnostikována. Domnívá se, že její deprese a úzkosti mohou být způsobeny geneticky, protože se vyskytují v rodině z matčiny strany. Když se u ní objevila porucha příjmu potravy, její deprese se vymkly kontrole a její svět se začal řítit dolů. Má přátele, které má ráda jako rodinu, a i oni měli svůj podíl na problémech, které přispěly k její depresi a úzkosti. Její možnou posttraumatickou stresovou poruchu mohl způsobit bývalý přítel, který ji mimo jiné sexuálně obtěžoval, takže se cítila ponížená.
Její deprese v ní vyvolala pocit beznaděje a tíhy. Většinu dní nemá téměř žádnou motivaci cokoli dělat. Říká: „Někdy mám pocit, že na mně leží závaží, které mi brání v pohybu.“ O své beznaději říká Anonymní toto: „Beznaděj přichází, když mám pocit, že se nikdy nezlepším, a to ve mně někdy vyvolává takovou beznaděj, že mám sebevražedné sklony.“ Od té doby, co se rozešla se svým přítelem, se cítí citově otupělá a odtržená od světa.
V létě 2011 se začala sebepoškozovat. Od 3. prosince 2014 se naštěstí už nepoškozuje, i když s nutkáním k sebepoškozování stále bojuje. Pocity sebevraždy má, ale nepokusila se o ni kvůli strachu ze smrti. Její duševní nemoc ovlivnila její vztahy s ostatními, protože má pocit, že svým blízkým občas nemůže říct, jak se cítí, a cítí se tak v pasti. Říká: „Mám pocit, že nemůžu žít svobodně, a mám pocit, že se sama na tomto světě nikdy nedokážu prosadit. Když se nad tím zamyslím, cítím se kvůli tomu ze všeho nejvíc v pasti.“
K uzdravení ji motivoval příběh Demi Lovato a její píseň „skyscraper“. Rodiče jí pomohli na cestě k uzdravení tím, že jí umožnili navštěvovat poradce. Má silný systém zvládání, je to její rodina a zejména přátelé. Rozptyluje se sledováním rozhovorů svých oblíbených kapel, televizních pořadů a čtením mangy a knih.
To je to, co se naučila ze svého utrpení:
„Že život není vždycky duha a motýli. Někdy je život ostrá čepel, která tě bodne do hrudi. Lidé vás zradí, ale vaši opravdoví přátelé vám pomohou překonat zlomené srdce. I když máš přátele, nikdo jiný než ty sám tě nenapraví.“
Tato zkušenost ji v mnoha ohledech změnila, dospěla a místo toho, aby byla bezstarostná jako dřív. Nyní je v životě opatrná. Říká: „Teď vím, že člověk musí dávat pozor sám na sebe a že někdy musí být tím, kdo se zachrání. Ne vždycky se najde nějaký princ z pohádky, který vás zachrání před zoufalstvím“.
Toto je její rada pro ostatní, kteří se potýkají s podobnými situacemi:
„Řekl bych jim, že největší význam má především silný podpůrný systém. I tak je ale důležité si uvědomit, že nikdo jiný než vy sami vás nemůže „napravit“ nebo „vyléčit“.“
Chci jí poděkovat za to, že se s námi všemi podělila o svůj příběh. Jsem si jistá, že její příběh pomůže ostatním, kteří se ocitli v podobné situaci. Je to silná mladá dáma a jsem si jistá, že v životě najde své skutečné ambice. Pomozte mi něco změnit tím, že se podělíte o svůj příběh.