Počáteční výuková abeceda (I.T.A.) byla vyvinuta Sirem Jamesem Pitmanem (vnukem Sira Isaaca Pitmana, vynálezce systému těsnopisu, který se ujal problematiky pravopisné reformy s variantním typem písma) jako nástroj pro výuku dětí číst anglicky. Přestože byla populární v 60. letech, přestala se používat. Původně měla 44 symbolů, z nichž každý má představovat jeden zvuk.
Speciální písmo má některá písmena používaná jako velká písmena. Ta jsou prostě stejného tvaru jako minuskule, jen zvětšená tak, aby přesahovala výšku x jak nad střední čárou, tak pod základní čárou.
Speciální písmo má ligatury ve formě digrafů pro každou z dlouhých samohlásek a pro „wh“, „ng“, „sh“ a „ch“. Existují dvě odlišné digrafické ligatury pro vyslovené a neznělé „th“. Existuje varianta „r“ na koncové slabiky, která je v podstatě němá v přijaté výslovnosti, ale se speciálním zvukem v obecné američtině, skotské angličtině a některých dalších britských regionálních přízvucích. Každé z písmen má jméno, jehož výslovnost zahrnuje zvuk, který znak představuje. Například existuje zpětné „z“, které nahradí „s“ tam, kde se vyslovuje. Název tohoto písmene je „zess“.
Později se objevila málo známá modifikace znakové sady [How to reference and link to summary or text] tak, aby vyhovovala místním způsobům výslovnosti angličtiny, což je forma „rozcestníku“. V původní sadě se pro zvuk v „cat“ používalo „hook a“ nebo „two-storey a“ a pro zvuk v „father“ se používalo „round a“ nebo „one-storey a“. Američané a Kanaďané však obvykle nevyslovují slova „rather“, „dance“ a „half“ s tímto druhým zvukem, takže byl vymyšlen 45. znak, „half-hook a“, který mohla příslušná jazyková komunita přijmout tak či onak.