Munchausenův syndrom

Munchausenův syndrom je psychiatrická porucha, při které postižení předstírají nemoc, nemoc nebo psychické trauma, aby na sebe upozornili nebo k sobě přitáhli sympatie. Patří do třídy poruch známých jako faktorizující poruchy, které zahrnují „nemoci“, jejichž příznaky si pacient buď sám navodí, nebo je zfalšuje. Někdy je také znám jako syndrom nemocniční závislosti.

U Prášilova syndromu postižená osoba zveličuje nebo u sebe sama vytváří příznaky nemocí, aby získala vyšetření, léčbu, pozornost, sympatie a útěchu od zdravotnického personálu. Role „pacienta“ je známá a utěšující a u lidí s Prášilovým syndromem naplňuje psychickou potřebu. Od hypochondrie se liší tím, že si pacient uvědomuje, že přehání, zatímco nemocní hypochondrií se ve skutečnosti domnívají, že mají nemoc.

Tam je nějaká kontroverze na přesné příčiny syndromu, ale zvýšený výskyt byl hlášen[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text] ve zdravotnických pracovníků a blízkých rodinných příslušníků lidí s chronickým onemocněním, jako je maniodeprese.

Jedinci s Prášilským vzorcem chování mohou být přijati do mnoha nemocnic pod mnoha lékařskými týmy.

Jméno je odvozeno od jistého barona Münchhausena (Karl Friedrich Hieronymus Freiherr von Münchhausen, 1720-1797), kterému byla připsána série fantasticky nemožných příběhů napsaných Rudolfem Raspe.

V roce 1951 sir Richard Asher (otec Jane Asherové a Petera Ashera) jako první popsal vzorec sebepoškozování, kdy si jednotlivci vymýšleli anamnézy, příznaky a symptomy nemoci. Asher si vzpomněl na barona Prášila a pojmenoval tento stav Prášilův syndrom. Původně se tento termín používal pro všechny faktitní poruchy. Nyní se však považuje za širokou škálu faktitních poruch a diagnóza „Prášilova syndromu“ je vyhrazena pro nejzávažnější formu, kde je simulace nemoci ústřední aktivitou života postiženého.

Srovnání s vymyšlenou nebo vyvolanou nemocí (FII)

Vymyšlená nebo vyvolaná nemoc (anglicky Fabricated or Induced Illness, FII) je formální název typu zneužití, při kterém pečovatel předstírá nebo vyvolá nemoc u osoby ve své péči, aby upoutal pozornost, sympatie nebo naplnil jiné emocionální potřeby. Je to aso známé jako Munchausenův syndrom podle proxy (MSbP), kvůli jeho podobnosti s Munchausenovým syndromem, při kterém osoba předstírá nebo vyvolá nemoc u sebe z podobných emocionálních důvodů. Zatímco o osobě lze říci, že „trpí“ Munchausenovým syndromem, je nesprávné tvrdit, že pečující osoba, která se dopouští zneužití, „trpí“ Munchausenovým syndromem podle proxy.

Doporučujeme:  Proctolin

Abed, R. T. (1995). Dobrovolná falešná přiznání u pacienta s Prášilem: Nová varianta syndromu? : Irish Journal of Psychological Medicine Vol 12(1) Mar 1995, 24-26.