Hyperakuze (též hyperakuze) je zdravotní stav charakterizovaný nadměrnou citlivostí na určité frekvenční rozsahy zvuku (zhroucená tolerance k normálnímu okolnímu zvuku). Osoba s těžkou hyperakuzí má potíže snášet každodenní zvuky, z nichž některé se jí mohou zdát nepříjemně hlasité, ale jiným ne.
Může být získána v důsledku poškození sluchového aparátu, nebo vnitřního ucha. Spekuluje se, že byla ovlivněna eferentní část sluchového nervu (olivokochleární svazek) (eferentní znamená vlákna, která vznikají v mozku a slouží k regulaci zvuků). Tato teorie naznačuje, že eferentní vlákna sluchového nervu jsou selektivně poškozena, zatímco vlasové buňky, které umožňují sluch čistých tónů v audiometrickém hodnocení, zůstávají nedotčeny. V případech, které nezahrnují sluchové trauma do vnitřního ucha, může být hyperakuze získána také v důsledku poškození mozku nebo neurologického systému. V těchto případech může být hyperakuze definována jako mozkový problém zpracování specifický pro to, jak mozek vnímá zvuk. Ve vzácných případech může být hyperakuze způsobena vestibulární poruchou. Tento typ hyperakuzy, nazývaný vestibulární hyperakuze, je způsoben tím, že mozek vnímá určité zvuky jako vstup pohybu, stejně jako sluchový vstup.
I když je závažná hyperakuze vzácná, menší forma hyperakuze postihuje hudebníky, takže je pro ně obtížné hrát ve velmi hlasitém prostředí rockové kapely nebo orchestru, který jim dříve nedělal žádné problémy. Také znesnadňuje účast na hlasitých diskotékách nebo živých akcích pro část populace. Vzhledem k tomu, že hladina zvuku při takových akcích obvykle překračuje doporučenou bezpečnou úroveň expozice, je to problém, který se pravděpodobně projevuje rozdíly mezi lidmi, které mohou být genetické, nebo v důsledku stresu nebo špatného zdravotního stavu, nebo může být způsoben abnormální odezvou tenzorových tympani a stapediových svalů, které fungují v normální akustické reflexní odezvě, která chrání vnitřní ucho před hlasitými zvuky.[Jak odkazovat a odkaz na shrnutí nebo text]
40% pacientů s tinnitem si stěžuje na mírnou hyperakuzi.
Nejčastější příčinou hyperakuze je nadměrné vystavení nadměrně vysokým hladinám decibelů (nebo hladinám akustického tlaku). Někteří onemocní hyperakuzí náhle střelbou z pistole, mají v autě nasazený airbag, prožívají jakýkoliv extrémně hlasitý zvuk, užívají léky na senzibilizaci uší, Lymskou boreliózu, Ménièrovu chorobu, TMD (temporomandibulární kloubní porucha), poranění hlavy nebo operaci. Jiní se narodí se zvukovou citlivostí (syndrom superiorské kanálové dehiscence), měli v minulosti ušní infekce nebo pocházejí z rodiny, která měla problémy se sluchem. Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM), který vydává Americká psychiatrická asociace, uvádí hyperakuzi jako jeden z možných příznaků ukazujících na intoxikaci fencyklidinem (PCP nebo andělským prachem).
Příčiny zahrnují mimo jiné:
V kochleární hyperakuze (nejčastější forma hyperakuze), příznaky jsou bolest ucha, mrzutost, a obecná nesnášenlivost na jakékoliv zvuky, které většina lidí nevnímá nebo považují za nepříjemné. Pláč kouzla nebo záchvaty paniky může vyplývat z kochleární hyperakuze. Až 86% hyperakuze trpí také tinnitus.
Při vestibulární hyperakuzi může postižený pociťovat závratě, nevolnost nebo ztrátu rovnováhy, pokud jsou přítomny zvuky určitých výšek. Například lidé s vestibulární hyperakuzí mohou mít pocit, že padají, a v důsledku toho se mimoděk zašklebí a chytají se něčeho, čím se mohou zapřít. Míra, do jaké je postižený postižen, závisí nejen na celkové závažnosti příznaků tohoto člověka, ale také na tom, zda je dotyčný schopen detekovat zvuky v tomto frekvenčním rozsahu při dané hlasitosti, stejně jako na již existujícím svalovém tonu a závažnosti úlekové reakce.
Úzkost, stres a/nebo fonofobie mohou být přítomny u obou typů hyperakuze. U někoho s kteroukoli formou hyperakuze se může vyvinout vyhýbavé chování, aby se pokusil vyhnout stresující zvukové situaci nebo aby se neztrapnil v sociální situaci, která by mohla zahrnovat hluk.
Člověk trpící hyperakuzí se může leknout velmi nízkých hladin zvuku. Každodenní zvuky jako zavírání dveří, zvonění telefonů, televize, tekoucí voda, tikání hodin, žvýkačky, vaření, normální konverzace, jídlo, nádobí a další zvuky budou bolet jeho / její uši. V extrémních situacích ani použití špuntů do uší nepřináší úlevu a pacient může strávit svůj život snahou vyhnout se všem zvukům a jen zůstat doma.
Nejčastější léčba hyperakuze je rekvalifikační terapie, která využívá širokopásmový šum. Tinnitus Retraining Therapy (TRT), léčba původně používá k léčbě tinnitu, používá širokopásmový šum k léčbě hyperakuze. Růžový šum může být také použit k léčbě hyperakuze. Poslechem širokopásmového šumu na měkkých úrovních po disciplinovanou dobu každý den, pacienti mohou obnovit (tj. obnovit) jejich tolerance ke zvuku. Další léčebná metoda je Berard sluchové integrace školení. Při hledání léčby, je důležité, aby lékař určit pacienta Loudness Discomfort Levels (LDL) tak, aby sluchové testy (mozkový kmen sluchu evokovat odpověď) nebo jiné diagnostické testy, které zahrnují hlasitý šum (MRI) nezhoršují pacientovu toleranci ke zvuku. Steroidy se používají k léčbě hyperakuze do 72 hodin od vzniku stavu.[Jak na odkaz a odkaz na shrnutí nebo text]
Otitis externa ·Otomykóza
Otitis media · Mastoiditida (Bezoldův absces, Gradenigův syndrom) · Tympanoskleróza
Cholesteatoma · Perforovaný ušní bubínek
Labyrinthitida/Otitis interna
Vertigo/porucha rovnováhy: periferní (Ménièrova choroba, BPPV, vestibulární neuronitida, Perilymfatická píštěl) · centrální (centrální polohový nystagmus)
Vodivá ztráta sluchu (Otoskleróza, dehiscence nadřazeného kanálu) · Sensorineurální ztráta sluchu (Presbycusis, Centrální ztráta sluchu)
Tinnitus · Hyperakuze/Fonofobie
Wolframův syndrom · Usherův syndrom
Získaná porucha sluchového zpracování