V běžném užívání slovo hluk znamená nežádoucí hluk nebo hlukové znečištění. V elektronice může hluk označovat elektronický signál odpovídající akustickému hluku (v audio systému) nebo elektronický signál odpovídající (vizuálnímu) hluku běžně viděnému jako „sníh“ na zhoršeném televizním nebo videoobrazu. Ve zpracování signálu nebo ve výpočetní technice může být považován za data bez významu; to znamená data, která nejsou používána k přenosu signálu, ale jsou jednoduše produkována jako nežádoucí vedlejší produkt jiných činností. V teorii informace je však hluk stále považován za informaci. V širším smyslu může být za hluk považováno filmové zrno nebo dokonce reklama na webových stránkách.
Hluk může blokovat, zkreslovat nebo měnit význam zprávy v lidské i elektronické komunikaci.
V mnoha z těchto oblastí vzniká zvláštní případ tepelného šumu, který stanovuje základní dolní mez toho, co lze měřit nebo signalizovat, a souvisí se základními fyzikálními procesy na molekulární úrovni popsané dobře známými jednoduchými vzorci.
Hovoříme-li o hluku ve vztahu ke zvuku, běžně je míněn nesmyslný zvuk o větší než obvyklé hlasitosti. Hlasitá činnost tak může být označována jako hlučná. Rozhovory jiných lidí však mohou být nazývány hlukem pro lidi, kteří nejsou do žádného z nich zapojeni, a hlukem může být jakýkoli nežádoucí zvuk, jako je hluk letadel, sousedů hrajících hlasitou hudbu nebo zvuky silnic kazící klid krajiny.
Pro teoretiky a odborníky na filmový zvuk v době nástupu talkies c.1928/1929 byl hluk zvukem bez řeči nebo přirozeným zvukem a pro mnohé z nich byl hluk (zejména asynchronní použití s obrazem) žádoucí nad zlem dialogu synchronizovaného s pohyblivým obrazem. Režisér a kritik René Clair píšící v roce 1929 jasně rozlišuje mezi filmovým dialogem a filmovým hlukem a velmi jasně naznačuje, že hluk může mít význam a může být interpretován: „…je možné, že interpretace zvuků v něm může mít větší budoucnost. Zvukové karikatury, využívající „skutečné“ zvuky, zřejmě poukazují na zajímavé možnosti“ (‚Umění zvuku‘ (1929)). Alberto Cavalcanti používá hluk jako synonymum pro přirozený zvuk (‚Zvuk ve filmu‘ (1939)) a ještě v roce 1960 Siegfried Kracauer mluvil o hluku jako o zvuku bez řeči (‚Dialog a zvuk‘ (1960)).
Ve zvukových, nahrávacích a vysílacích systémech se zvukovým šumem rozumí zbytkový nízkoúrovňový zvuk (obvykle syčení a hučení), který je slyšet v tichých obdobích programu.
V audio inženýrství se může jednat také o nechtěný zbytkový signál elektronického šumu, který vyvolává akustický šum slyšený jako „syčení“. Tento šum signálu se běžně měří pomocí váhy A nebo váhy ITU-R 468.
Hluk je často vytvářen záměrně a používán jako zkušební signál. Dva nejčastější typy takového hluku jsou:
Existují i jiné méně obvyklé druhy hluku:
Elektronický šum existuje ve všech obvodech a zařízeních jako výsledek tepelného šumu, také označovaného jako Johnson Noise. Polovodičová zařízení mohou také přispívat šumem kmitání a generováním-rekombinačním šumem. V každém elektronickém obvodu existují náhodné změny proudu nebo napětí způsobené náhodným pohybem elektronů, které nesou proud, jak jimi tepelná energie cloumá. Čím nižší je teplota, tím nižší je tento tepelný šum. Stejný jev omezuje minimální úroveň signálu, na který může kterýkoli radiový přijímač užitečně reagovat, protože v jeho vstupních obvodech bude vždy vznikat malé, ale významné množství tepelného šumu. Proto radioteleskopy, které pátrají po velmi nízké úrovni signálu z hvězd, používají přední obvody zesilovače nízkého šumu, obvykle namontované na anténě, chlazené v kapalném dusíku dávají sníženou odezvu na nízkofrekvenční zvuky, a neberou v úvahu zvýšenou obtěžující hodnotu basového boomu umělé elektroniky, včetně samotného přijímače. Výkon vysílače musí být zvýšen, aby byl překonán radiový šum na velké vzdálenosti.
Ve videu a televizi se šumem rozumí náhodný obrazec teček, který je na snímku překryt v důsledku elektronického šumu, „sněhu“, který je vidět při špatném (analogovém) televizním příjmu nebo na VHS páskách. Rušení a statická elektřina jsou další formy šumu v tom smyslu, že jsou nežádoucí, i když ne náhodné, což může ovlivnit rozhlasový a televizní signál.