Zjevení odkazuje na odhalení nebo odhalení prostřednictvím komunikace božského něčeho, co bylo předtím zcela nebo částečně skryto nebo neznámo. V monoteistických náboženstvích je zjevení proces nebo akt, kterým se dává najevo božská pravda. Zjevení může být to, co Bůh dává vědět o sobě, své vůli a/nebo něčem jiném lidstvu pomocí libovolného množství různých metod a prostředků.
Příjemce zjevení je běžně označován jako prorok a někdy je označován jako posel.
Náboženští myslitelé k tomuto tématu tradičně přistupují několika způsoby; bylo navrženo mnoho velmi odlišných názorů. Obecně lze v různých segmentech judaismu a křesťanství nalézt všechna následující stanoviska.
Když dojde ke komunikaci mezi nedávno zesnulými a jejich potomky nebo jejich potomky, pak máte návštěvu. Mohlo by to odhalit Boží vůli? Možná, do té míry, do jaké je Boží vůle předurčena. Tento mechanismus působí prostřednictvím rozpuštění těla zesnulých, i když se obávám, že zabrousím k okultní metodě. Avšak návštěva božské formy by měla být naplněna požadavkem, aby Bůh nějak jednal jen skrze tělo.
[Později to ještě upravím]
Někteří lidé zastávají názor, že Bůh může komunikovat s lidmi způsobem, který dává přímý, výrokový obsah: Tomu se říká slovní zjevení. Ortodoxní judaismus a tradiční křesťanství zastávají názor, že prvních pět knih Mojžíšových bylo sděleno Bohem takovým způsobem. Většina zastánců slovní inspirace v křesťanské tradici se nehlásí k teorii diktátu, v níž spisovatel pouze zaznamenává Boží slova. Spíše tvrdí, že inspirace je organický proces, kdy Bůh překryje psaní tak, že dokument sděluje to, co chce Bůh zjevit pomocí spisovatelova stylu a okolností.
Jedna myšlenková škola zastává názor, že zjevení je neverbální a ne doslovné, přesto může mít výrokový obsah. Lidé byli Bohem božsky inspirováni poselstvím, ale ne slovně podobným způsobem.
Rabín Abraham Joshua Heschel napsal, že „pro vyjádření toho, co proroci zažili, mohla Bible používat buď pojmy popisu, nebo pojmy indikace. Jakýkoli popis aktu zjevení v empirických kategoriích by vytvořil karikaturu. Proto Bible pouze uvádí, že zjevení se stalo; jak se to stalo je něco, co mohli vyjádřit pouze slovy, která jsou evokující a sugestivní.“
Prostřednictvím historického vývoje víry
Někteří věří, že Bůh není antropomorfní, a proto věří, že výše uvedené formy zjevení jsou nemožné. Proto věří, že Boží vůle je zjevena skrze interakci člověka a Boha v průběhu dějin.
Například rabín Louis Jacobs navrhuje, že pohledem na to, jak židovský lid v průběhu dějin chápal Boží vůli, vidíme, jak Bůh ve skutečnosti ovlivnil vývoj židovského práva; právě tento proces bychom měli uznat jako zjevení.
Zjevení, jak je popsáno v knize Urantia, je spojeno se získanými znalostmi prostřednictvím evolučního růstu lidstva. V dokumentech Urantia lze nalézt vysvětlení několika typů zjevení jak jako skupinového zjevení, tak jako individuálního zjevení. Jiná zjevení jsou epochální a ještě jiná jsou vedlejší.
Zjevení, jak je popsáno v knize Urantia, je něco, co je dáno lidstvu božskou osobností, když lidstvo není schopno tuto pravdu objevit samo lidstvem obvyklými a normálními prostředky k objevování pravd a faktů.
Latter Day Saint koncept Zjevení
Pojem zjevení Svatého Posledního dne zahrnuje víru, že zjevení od Boha je dostupné všem, kteří ho hledají – za předpokladu, že se podřídí Boží vůli – na rozdíl od toho, že je poskytnuto určitým zvláštním jedincům (nezávislým na jejich vlastních činech nebo touhách).
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů a některé další démonizace Svatých posledních dnů tvrdí, že je Božím zjevením vedena k živému prorokovi, který přijímá Boží slovo stejně jako Abrahám, Mojžíš, Petr a další starověcí proroci a apoštolové. Věří také, že každý má právo na osobní zjevení s ohledem na své správcovství. Proroci tak mohou přijímat zjevení pro masy, rodiče mohou přijímat inspiraci od Boha při výchově svých rodin, jednotlivci mohou přijímat božskou inspiraci, která jim pomůže čelit osobním výzvám, církevní úředníci mohou přijímat zjevení pro ty, kterým slouží, atd. Důležitým důsledkem toho je, že každý člověk může získat potvrzení, že určité učení, které učí prorok, je pravdivé, a také získat božský vhled v používání těchto pravd pro svůj vlastní prospěch. V církvi je osobní zjevení očekáváno a podporováno a mnoho konvertitů věří, že osobní zjevení od Boha bylo nápomocné v jejich obrácení.
Joseph F. Smith, šestý prorok Církve Ježíše Krista Svatých posledních dnů, shrnul víru této církve týkající se zjevení slovy: „Věříme… v princip přímého zjevení od Boha člověku.“ (Smith, 362) Podrobněji také popsal význam principu novodobého zjevení pro církev, kterou tehdy vedl:
James E. Talmage, známý učenec LDS, se pokusil spojit tuto víru s Boží přirozeností a také zdůraznil důležitost principu pokračujícího zjevení pro svou víru:
Svatí posledních dnů věří, že Bůh vyslyší modlitby. Komunikace s Bohem je mnohými Svatými posledních dnů vnímána jako důležitá součást deveoping víry a poznávání Boha, což vede k věčnému životu.
Pohled Svatého Posledního dne na zjevení je některými křesťany vnímán jako kontroverzní a dokonce kacířský.
Ve 20. století náboženští existencialisté tvrdili, že zjevení samo o sobě neobsahuje žádný obsah; spíše mají za to, že Bůh inspiroval lidi svou přítomností tím, že s nimi přišel do styku. V tomto pohledu je Bible lidskou reakcí, která zaznamenává, jak jsme reagovali na Boha.