Buddhismus a psychologie
Buddhistická psychologie
Buddhistická filozofie
Buddhismus a psychoanalýza
Buddhismus a psychoterapie
Bdělost (páli: sati, sanskrt: smṛti; také překládáno jako uvědomění) je duchovní schopnost (indriya), která je považována za velmi důležitou na cestě k osvícení podle učení Buddhy. Je to jeden ze sedmi faktorů osvícení. „Správná“ nebo „správná“ bdělost (páli: sammā-sati, sanskrt samyak-smṛti) je sedmý prvek ušlechtilé osmičlenné cesty.
Osvícenství (bodhi) je stav bytí, ve kterém je přelud (páli: moha) překonán, opuštěn a chybí v mysli. Mysl, která je pozorným vědomím reality věcí (zejména přítomného okamžiku) je protilátkou přeludu a je považována za takovou „moc“ (páli: bala). Tato schopnost se stává mocí zejména tehdy, je-li spojena s jasným pochopením čehokoli, co se děje.
Buddha zastával názor, že člověk by měl ve svém každodenním životě nastolit bdělost (satipatthana) a co nejvíce zachovat klidné vědomí svých tělesných funkcí, pocitů (pocitů), objektů vědomí (myšlenek a vjemů) a vědomí samotného. Praxe bdělosti podporuje analýzu vedoucí ke vzniku moudrosti (páli: pañā, sanskrt: prajñā). Klíčovým novátorským učením Buddhy bylo, že meditativní stabilizace musí být kombinována s osvobozujícím rozpoznáním.
Satipatthana Sutta (sanskrtsky Smṛtyupasthāna Sūtra) je jedním z předních raných textů zabývajících se všímavostí.
Buddhistický termín přeložený do angličtiny jako „mindfulness“ má původ v pálském termínu sati a v jeho sanskrtském protějšku smṛti. Překladatelé překládali sanskrtské slovo jako trenpa v tibetštině (wylie: dran pa) a jako nian 念 v čínštině.
Učenec pálijského jazyka Thomas William Rhys Davids (1881) poprvé přeložil sati jako anglickou bdělost v sammā-sati „Right Mindfulness; the active, watchful mind“. Když si všiml, že Daniel John Gogerly (1845) zpočátku vykreslil sammā-sati jako „Správnou meditaci“, Davids vysvětlil, „sati je doslova ‚paměť‘, ale používá se s odkazem na neustále se opakující frázi ‚mindful and thoughtful‘ (sato sampagâno); a znamená tu činnost mysli a neustálou přítomnost mysli, která je jednou z povinností nejčastěji vštěpovaných dobrému buddhistovi.“
Při procvičování bdělosti, například pozorováním dechu, je třeba pamatovat na to, že je třeba udržovat pozornost na zvoleném objektu vědomí, „věrně se vracet zpět a znovu se na tento objekt soustředit, kdykoli se od něj mysl vzdálí.“ Bdělost tedy znamená nejen „od okamžiku k okamžiku uvědomování si přítomných událostí“, ale také „pamatovat si, že je třeba si něčeho být vědom nebo něco v určeném čase v budoucnosti udělat“. Ve skutečnosti „primární konotací tohoto sanskrtského termínu [smrti] (a jeho odpovídajícího palijského termínu sati) je vzpomínání“.
Anglický termín mindfulness se používá již po staletí, dlouho předcházel jeho použití v buddhistickém kontextu. OED jej definuje jako „Stav nebo kvalita bytí mindful; attention; regard“, se zastaralými významy „paměť“ a „záměr, účel“. Toto slovo bylo poprvé zaznamenáno jako myndfulness v roce 1530 (Palsgrave překládá francouzsky pensee), jako mindfulnesse v roce 1561 a mindfulness v roce 1817. Morfologicky starší termíny zahrnují mindful (poprvé zaznamenáno v roce 1340), mindfully (1382), and the obsolete mindiness (ca. 1200).
Sanskrtské slovo smṛti स्मृति (smriti, smRti, nebo sm’Rti) doslova znamená „to, co je pamatováno“ a odkazuje jak na „bdělost“ v buddhismu, tak na „kategorii metrických textů“ v hinduismu, považovanou za druhou autoritu Śrutiho písma.
Monier Monier-Williams’s Sanskrt-English Dictionary diferencuje osm významů smṛti स्मृति, „vzpomínání, vzpomínání, přemýšlení nebo na, vyvolávání mysli, paměti“:
Buddhističtí učenci překládali smṛti čínským slovem nian 念 „studovat; číst nahlas; myslet; pamatovat; připomínat“. Nian se běžně používá v moderních standardních čínských slovech jako guannian 觀念 (观念) „koncept; myšlenka“, huainian 懷念 (怀念) „opatrovat vzpomínku; myslet“, nianshu 念書 (念书) „číst; studovat“ a niantou 念頭 (念头) „myslet; myšlenka; záměr“. Dva specializované buddhistické termíny jsou nianfo 念佛 „zpívat jméno Buddhy; modlit se k Buddhovi“ a nianjing 念經 (念上) „zpívat/recitovat sútry“.
Slovník čínských buddhistických termínů dává základní překlady nian: „Vzpomínky, paměť; přemýšlet, přemýšlet; opakovat, intonovat; myšlenka; okamžik.“
Digitální slovník buddhismu dává podrobnější překlady nian „všímavost, paměť“:
Související podmínky a praxe
Ačkoli sati/smrti je primární termín, který je v buddhistickém kontextu obvykle vzýván slovem mindfulness, bylo prosazováno „v buddhistickém diskurzu existují tři termíny, které dohromady mapují pole mindfulness… [v jejich sanskrtských variantách] smṛti (páli: sati), samprajaña (páli: sampajañña) a apramāda (páli: appamada).“ Všechny tři termíny jsou někdy (matoucím způsobem) překládány jako „mindfulness“, ale všechny mají specifické odstíny významu a poslední dva správně znamenají „jasné porozumění“ a „bdělost“. V satipatthana Sutta jsou sati a sampajañña kombinovány s atappou (páli; sanskrt: ātapaḥ) nebo „horlivostí“ a tyto tři dohromady tvoří yoniso manisikara (páli; sanskrt:
yoniśas manaskāraḥ), „odpovídající pozornost“ nebo „moudrá úvaha“.
Ve veřejně dostupné korespondenci mezi Bhikkhu Bodhim a B. Alanem Wallacem popsal Bodhi Ven. Nyanaponika Thera názory na „správnou všímavost“ a sampajañña v následujícím stylu: „ Zastával názor, že ve správné praxi správné všímavosti musí být sati integrováno se sampajañña, jasným pochopením, a teprve když tito dva pracují společně, může správná všímavost splnit svůj zamýšlený účel.“
V Āgamách raného buddhismu existuje deset forem bdělosti. Podle Ekottara Āgamy je těchto deset:
Podle Nan Huaijina klade Ekottara Āgama větší důraz na všímavost dýchání než kterákoli jiná metoda a učí nejvíce konkrétně o výuce této jediné formy všímavosti.
Průběžné cvičení všímavosti
Kromě různých forem meditace založených na konkrétních sezeních existují tréninková cvičení bdělosti, která rozvíjejí vědomí po celý den pomocí určených podnětů z prostředí. Cílem je, aby bdělost byla v podstatě nepřetržitá. Příkladem takových podnětů jsou hodinové odbíjení hodin, červená světla na dopravních křižovatkách a překračování prahu dveří. Bdělost sama o sobě nemůže mít podobu ničeho jiného než tří po sobě jdoucích nádechů při vědomí, že jsou vědomým prožitkem tělesné aktivity v mysli. Tento přístup je obzvláště užitečný, když je obtížné zavést pravidelnou meditační praxi.
Někteří zenoví učitelé zdůrazňují potenciální nebezpečí nepochopení „všímavosti“.
Gudo Wafu Nishijima kritizuje používání termínu bdělost a idealistické interpretace praxe z pohledu zenu:
Nicméně v poslední době mnoho takzvaných buddhistických učitelů trvá na důležitosti „bdělosti“. Takovým druhem postojů by však mohlo být trvání na tom, že buddhismus by mohl být jakousi idealistickou filosofií. Proto se vlastně velmi obávám, že buddhismus je nepochopený, jako by to byl druh idealistické filosofie. Nikdy bychom však neměli zapomínat, že buddhismus není idealistickou filosofií, a tak pokud někdo v buddhismu uctívá bdělost, měli bychom jasně uznat, že on nebo ona nikdy nemůže být buddhistou vůbec.
Muho Noelke, opat Antaiji, vysvětluje úskalí vědomého hledání všímavosti.
Vždy bychom se měli snažit být aktivní, když vycházíme ze samádhi. Kvůli tomu musíme zapomenout věci jako „Měl bych si všímat toho či onoho“. Pokud jste všímaví, již vytváříte oddělení („Já – jsem – si všímám – toho – ….“). Nebuďte všímaví, prosím! Když jdete, jen jděte. Nechte chůzi jít. Nechte mluvit řeč (Dógen Zendži říká: „Když otevřeme ústa, je naplněna Dharmou“). Nechte jíst, sedět sedět, pracovat. Nechte spát spát.
Praxe bdělosti, zděděná z buddhistické tradice, je v západní psychologii stále více využívána ke zmírňování nejrůznějších duševních a fyzických podmínek. Vědecký výzkum bdělosti obecně spadá pod zástěrku pozitivní psychologie. Výzkum probíhá posledních dvacet nebo třicet let, přičemž zájem o něj stoupá zejména v posledním desetiletí.