Sugesce je název pro psychologický proces, kterým se jedna osoba může řídit myšlenkami, pocity nebo chováním druhé osoby.
Pro autory psychologie devatenáctého století, jako byl William James, byla slova sugesce a sugesce používána ve smyslech velmi blízkých těm, které mají ve společné řeči; jedna myšlenka prý sugesci jinou, když si vzpomněla, že jiné mysli nebo (v moderní frázi) ji reprodukovala.
Rané vědecké studie hypnózy provedené psychology, jako byl Clark Leonard Hull, vedly k rekultivaci těchto slov psychology ve zvláštním a technickém smyslu. Hypnotizéři ze školy v Nancy znovu objevili a obecně potvrdili doktrínu, že nejzákladnějším rysem hypnotického stavu je nezpochybnitelná poslušnost a poslušnost, s níž hypnotizovaný subjekt přijímá, věří a jedná v souladu s každým příkazem nebo návrhem hypnotizéra. Příkazy nebo návrhy učiněné subjektu (mohou být pouze naznačeny gestem, pohledem nebo náhodnou poznámkou třetí osobě – dnes považované za „neverbální sugesci“) a přijaté s touto zvláštně nekritickou a intenzivní vírou se nazývaly sugesce; a subjekt, který je přijal tímto způsobem, byl prý sugestibilní. Už na počátku devatenáctého století sugesci a hysterii spojoval Pierre Janet. V poslední době došlo k oživení zájmu o myšlenky, jako jsou tyto.
Moderní vědecká studie hypnózy odděluje dva základní faktory: trans a sugesci. Stav mysli vyvolaný transem prý vzniká procesem hypnotické indukce; v podstatě jde o instrukce a návrhy, že jedinec vstoupí do hypnotického stavu. Jakmile se člověk dostane do hypnotického stavu mysli, jsou podány návrhy, které mohou vyvolat zamýšlené efekty. Běžně používané návrhy na měření sugesce (a měření hypnotické vnímavosti) zahrnují návrhy, že se jeho paže stává lehčí a vznáší se ve vzduchu, nebo sugesci, že kolem vaší hlavy bzučí moucha. „Klasická“ reakce na sugesci je, že subjekt vnímá zamýšlený efekt jako nedobrovolný.