Alopatická medicína je termín používaný homeopatiky pro běžnou nebo tradiční lékařskou praxi. Mnoho lékařských slovníků definuje termín alopatická medicína jako léčbu onemocnění pomocí konvenčních lékařských terapií, na rozdíl od používání alternativních lékařských nebo nekonvenčních terapií.
Tento termín vznikl během sporné debaty v 19. století mezi praktikujícími homeopatiky a těmi, které posměšně označovali jako „alopaty“. V nedávné době byl termín „alopatický“ aplikován na lékařské fakulty akreditované Americkou lékařskou asociací (která uděluje tituly M.D.), na rozdíl od „osteopatických“ pro ty akreditované Americkou osteopatickou asociací (která uděluje tituly D.O.).
Kolem použitelnosti termínu „alopatie“ se vedou spory. Mnoho lidí používá tento termín neutrálně, jednoduše jako název pro ortodoxní medicínu, pokud je to nutné, aby ji odlišili od jiných medicínských paradigmat. Jiní používají termín alopatie zavrženíhodným způsobem.
Lékařské slovníky a slovníky pro obecné použití také podávají různé popisy významu alopatie. Některé slovníky definují alopatickou medicínu jako konvenční medicínu. Stedmanův Illustrated Medical Dictionary ji definuje jako „[r]egulární medicínu, tradiční formu lékařské praxe.“ Oxfordský anglický slovník předkládá podobnou aplikaci: „současný převládající systém medicíny“.
Některé definice používají stejné rozšíření termínu, ale zachovávají si některé historické konotace. Kromě již prezentované definice uvádí Oxford English Dictionary definici alopatie jako „termín používaný homeopaty pro běžnou nebo tradiční lékařskou praxi a do určité míry běžně používaný k odlišení od homeopatie“. Compact Oxford English Dictionary ji rovněž definuje jako „léčbu nemoci konvenčními prostředky, tj. léky s účinky opačnými než příznaky. Často kontrastované s homeopatií“.
Tento termín se používá na internetových stránkách některých amerických lékařských profesních organizací. Například Asociace amerických lékařských univerzit (AAMC) popisuje typ medicíny, kterou vyučují, jako alopatický a Americká lékařská asociace označuje studenty medicíny jako alopatické studenty medicíny. Podobně Akreditační rada pro postgraduální lékařské vzdělávání (ACGME) popisuje rezidentury amerických doktorandů jako alopatické.
Termín zavedl Samuel Hahnemann, aby odlišil homeopatické postupy od konvenční medicíny na základě typů používaných léčebných postupů.
Termín „alopatie“ tak, jak ho používají homeopati, vždy odkazoval na princip léčení nemocí podáváním látek, které při podání zdravému člověku vyvolávají opačný účinek nemoci. Hahnemann používal tento termín, aby odlišil medicínu, jak byla praktikována v jeho době, od užívání nekonečně malých dávek látek k léčbě duchovních příčin nemoci.
V níže citované eseji Williama Jarvise poznamenává, že „ačkoli mnoho moderních terapií lze chápat tak, že odpovídají alopatickému zdůvodnění (např. použití projímadla k úlevě od zácpy), standardní medicína nikdy neplatila věrnost alopatickému principu“ a že označení „alopath“ bylo mainstreamovou medicínou považováno za vysoce posměšné.
Whorton také pojednává o tomto historickém pejorativním užití:
Jednou z forem verbální války, kterou v odvetě používali nepravidelní, bylo slovo „alopatie“. „Alopatie“ a „alopatie“ byly liberálně používány jako pejorativy všemi nepravidelnými lékaři devatenáctého století a tyto výrazy byly těmi, vůči nimž byly namířeny, považovány za vysoce urážlivé. Obecně nekompromisní přijetí „alopatické medicíny“ dnešními lékaři je známkou jak nedostatečného povědomí o historickém používání tohoto výrazu, tak nedávného rozmrazení vztahů mezi nepravidelnými a alopatickými.
The Companion Encyclopedia of the History of Medicine uvádí, že „Hahnemann dal všeobjímající název běžné praxi a nazval ji ‚alopatie‘. Tento termín, jakkoli nepřesný, používali jeho následovníci nebo jiná neortodoxní hnutí, aby identifikovali převládající metody jako nic jiného než konkurenční ‚školu‘ medicíny, jakkoli dominantní z hlediska počtu zastánců a pacientů z praxe.“ V devatenáctém století některé lékárny označovaly své výrobky termíny alopatický nebo homeopatický.
Hahnemann tento termín použil k označení toho, co považoval za systém medicíny, který bojuje proti nemocem pomocí prostředků, které vyvolávají účinky u zdravého subjektu, které jsou odlišné (odtud řecký kořen allo- „odlišné“) od účinků nemoci, která má být léčena. Tvrdil, že jeho teorie homeopatie, která se pokouší napodobit příznaky (odtud homeo-, „stejné“), je účinnější a humánnější alternativou.
V rozporu se současným užíváním Hahnemann vyhradil termín „alopatická“ medicína praxi léčení nemocí pomocí léků vyvolávajících příznaky, které nesouvisejí (tj. nejsou podobné ani opačné) s příznaky nemoci. Místo toho nazval „enantiopatickou“ nebo „antipatickou“ praxi léčení nemocí pomocí léků vyvolávajících příznaky, které jsou odlišné od příznaků pacienta (např. viz Organon, VI. vydání, odstavce 54-56). Po Hahnemannově smrti se termín „enantiopatie“ přestal používat a oba pojmy alopatie a enantiopatie byly více či méně sjednoceny. Oba však naznačují, co si Hahnemann myslel o současné konvenční medicíně, spíše než o současných představách jeho kolegů. Konvenční lékaři nikdy nepředpokládali, že léčebné účinky léků nutně souvisí s příznaky, které vyvolávají u zdravých: např. James Lind v roce 1747 systematicky testoval několik běžných látek a potravin na jejich účinek na kurděje a zjistil, že citronová šťáva je specificky aktivní; citronovou šťávu zjevně nevybral, protože u zdravého člověka vyvolávala příznaky buď podobné, nebo opačné než u kurdějí.
Praktici alternativní medicíny používají termín „alopatická medicína“ k označení praxe konvenční medicíny v Evropě i ve Spojených státech od 19. století. Ve Spojených státech se tomu také říkalo běžná medicína – tedy medicína, kterou praktikovali běžní lékaři. Praxe „konvenční“ medicíny v Evropě i v Americe během 19. století je někdy označována jako doba „hrdinské medicíny“ (kvůli „hrdinským“ opatřením, jako je krvácení a pročišťování).