Topografická dezorientace

Topografická dezorientace, také známá jako Topografická agnózie a Topographagnosie, je neschopnost orientovat se v okolí v důsledku fokálního poškození mozku. Toto postižení může vyplývat z neschopnosti využít selektivní prostorové informace (např. environmentální orientační body) nebo se orientovat pomocí specifických kognitivních strategií, jako je schopnost tvořit mentální reprezentaci prostředí, také známou jako kognitivní mapa. Může být součástí syndromu známého jako visuoprostorová dysgnosie.

Topografická dezorientace je neschopnost orientovat se v okolí v důsledku fokálního poškození mozku.
Topografická dezorientace byla studována po desetiletí pomocí případových studií pacientů, kteří selektivně ztratili schopnost najít si cestu v rozsáhlém, pohybovém prostředí. Za poslední století bylo předloženo několik desítek případů topografické dezorientace. Studium těchto lidí pomůže v pochopení komplexního, vícesložkového chování navigace. Topografická dezorientace může být důsledkem mozkové mrtvice nebo části progresivního onemocnění, hemisférického zanedbání, demence, Alzheimerovy choroby.

Egocentrická dezorientace se vyznačuje neschopností reprezentovat umístění objektů s ohledem na sebe sama. Obvykle je to způsobeno lézemi v zadním parietálním laloku. Pacienti nepociťují žádné potíže s rozpoznáváním nebo pojmenováváním osob nebo objektů. Nejsou schopni přesně dosáhnout na vizuální objekty nebo stanovit vztah mezi dvěma objekty (nahoře, dole, vlevo, vpravo, blíž nebo dál).
V případové studii prezentované Starkem a kolegy popsala pacientka jménem GW neschopnost přesně dosáhnout na vizuální cíle navzdory normálnímu vidění. Neměla žádné potíže s rozpoznáváním a pojmenováváním objektů, které jí byly prezentovány, ale nebyla schopna ukázat na umístění cílů definovaných vizuálním, proprioceptivním nebo zvukovým vstupem. Ztráta egocentrického prostorového reprezentačního systému způsobila, že se nemohla umístit v prostoru. Nejvíce svědčící o jejím postižení je to, že se často otočila špatným směrem, když ji pozdravil někdo, komu nečelila

Dezorientace v hlavičce se vyznačuje neschopností reprezentovat směr orientace s ohledem na vnější prostředí. Obvykle je to způsobeno lézemi v zadním cingulu. Pacienti nevykazují žádné známky visuoprostorové agnózie. Pacienti jsou schopni určit svou polohu pomocí orientačních bodů, ale nejsou schopni určit, kterým směrem mají z těchto orientačních bodů pokračovat, aby dosáhli svého cíle. Jsou také zhoršeni v úkolech kreslení map a nejsou schopni popsat trasy mezi známými místy.
Takahaši a jeho kolegové prezentovali tři případy fokálního poškození mozku pravé retrospleniální oblasti prostřednictvím krvácení do mozku, které způsobilo ztrátu orientačního smyslu. Všichni tři pacienti vykazovali normální zrakové vnímání, byli schopni identifikovat známé budovy a krajinu, byli schopni určit a zapamatovat si místa objektů, které bylo možné vidět z místa, kde stáli, ale nebyli schopni si vybavit směr ze selektivních známých orientačních bodů. Příznaky topografické dezorientace vymizely u všech tří pacientů po dvou měsících.

Doporučujeme:  Nystagmus

Památková agnózie se vyznačuje neschopností rozpoznat výrazné environmentální podněty, jako jsou orientační body. Obvykle je to způsobeno lézemi v jazykovém gyru. Pacienti jsou schopni nakreslit podrobné mapy a představit si místa, která znali před onemocněním. Dokážou rozlišit třídy budov, jako je dům nebo mrakodrap, ale nejsou schopni identifikovat konkrétní budovy, jako je jejich vlastní dům nebo slavné orientační body. Pacienti se mohou orientovat pomocí striktně prostorových informací a specifických detailů orientačních bodů, jako je číslo domu nebo barva dveří.
C. A. Pallis popsal pacienta A.H., který se prezentoval barvou, obličejem a orientační agnózií v důsledku mozkové embolie.

Anterográdní dezorientace

Anterográdní dezorientace se vyznačuje neschopností orientovat se v novém prostředí. Obvykle je to způsobeno lézemi v parahipokampu. Pacienti se v něm dokázali orientovat a kreslit mapy prostředí, které se naučili nejméně 6 měsíců před poškozením. Teng a jeho kolegové testovali pacienta s hlubokou amnézií, který má úplné oboustranné poškození hipokampu a rozsáhlé poškození přilehlých struktur ve středovém spánkovém laloku. Pacient si dokázal vybavit prostorové uspořádání svého rodného města, odkud se před 50 lety odstěhoval, než ztratil paměť. Pacient nezná své současné okolí, kam se po zranění přestěhoval. Nález ukazuje, že středový spánkový lalok není potřebný pro získávání prostorových map, které se naučil před zraněním. Hipokampus a další okolní struktury jsou však nezbytné pro tvorbu dlouhodobých deklarativních vzpomínek, včetně prostorových vzpomínek.

Topografická dezorientace je obvykle diagnostikována pomocí komplexní baterie neuropsychologických testů v kombinaci s různými orientačními úkoly, které účastníci provádějí ve virtuálním i reálném prostředí. Výkon některých testů může identifikovat základní neurologické poruchy a ověřit dezorientaci jako selektivní poruchu. Zobrazení mozku se používá k určení oblastí poškození mozku, pokud existuje. Navigační schopnosti mohou být hodnoceny testy týkající se paměti, vizuálně-percepčních schopností, rozpoznávání objektů, mentální rotace, obrazové schopnosti a prostorové schopnosti. Přímější testování navigace zahrnuje požádání pacienta, aby popsal trasu, přečíst mapu, nakreslit mapu, sledovat trasu nebo poukázat na orientační body.

Doporučujeme:  Chiropraktikum

Léčba topografické dezorientace byla dosažena individuálně. Prognóza je do značné míry závislá na organické příčině. Neuropsychologické vyšetření následované vyhodnocením neovlivněných kognitivních schopností může být použito v terapii. Léčba obnovy navigačních dovedností vyžaduje posílení neovlivněných navigačních strategií k obejití vadných.

Vývojová topografická dezorientace

Vývojová topografická dezorientace (DTD) označuje neschopnost orientovat se od dětství navzdory jakémukoli poškození mozku, neurologickému stavu nebo obecným kognitivním vadám. Jedinci postižení DTD nejsou schopni vytvořit mentální reprezentaci prostředí (tj. kognitivní mapu), a proto ji nemohou využít při orientaci (proces, kterým obvykle lidé procházejí při orientaci). Nezaměňovat se zdravými jedinci, kteří mají špatný orientační smysl, jedinci postižení DTD se denně ztrácejí ve velmi známém prostředí, jako je jejich dům nebo okolí.