Metafora (vyvozování podobnosti mezi dvěma věcmi) a metonymie (vyvozování příbuznosti mezi dvěma věcmi) jsou dva základní protipóly, podle nichž se rozvíjí diskurz s lidským jazykem. Tvrdí se, že tyto dva póly podobnosti a souslednosti jsou základními póly, podle nichž je strukturován lidský mozek; ve studiu lidského jazyka byly tyto dva póly nazvány metaforou a metonymií, zatímco ve studiu nevědomí byly nazvány kondenzací a vytěsněním.
Dvojice metafora-metonymie hrála významnou roli při obnově rétoriky v 60. letech 20. století.
V nevědomí: kondenzace a vytěsnění
Podle Freudova díla (1900) jsou kondenzace a vytěsnění (z německého Verdichtung a Verschiebung) dva úzce propojené pojmy. V nevědomí se prostřednictvím dynamického pohybu katexe (náboje libida, mentální nebo emocionální energie) může stát, že představa (obraz, vzpomínka nebo myšlenka) předá celý svůj náboj jiné představě; Freud tento proces nazval „vytěsněním“. Je také možné, že jedna představa převezme celý náboj více jiných představ; Freud tento proces nazval „kondenzací“. Jinými slovy, ke kondenzaci dochází tehdy, když dojde k více než jednomu přemístění vůči téže myšlence.
V roce 1957 Jacques Lacan, inspirován článkem lingvisty Romana Jakobsona, tvrdil, že nevědomí má stejnou strukturu jako jazyk a že kondenzace a vytěsnění jsou ekvivalentní poetickým funkcím metafory a metonymie.