Harawayová získala titul ze zoologie a filozofie na Colorado College a získala stipendium Boettcherovy nadace. Rok žila v Paříži, kde studovala evoluční filozofie na Fulbrightově stipendiu, než v roce 1972 dokončila doktorát na katedře biologie na Yaleově univerzitě. Napsala disertační práci o funkcích metafory při formování výzkumu ve vývojové biologii ve dvacátém století.
Harawayová vyučovala Women’s Studies and General Science na Havajské univerzitě a na Univerzitě Johnse Hopkinse. V září roku 2000 byla Harawayové uděleno nejvyšší vyznamenání udělované Společností pro sociální studia vědy (Society for Social Studies of Science, 4S), Cena J. D. Bernala, za celoživotní přínos v oboru. Harawayová také přednášela feministickou teorii a technovědu na European Graduate School ve švýcarském Saas-Fee. Harawayová je přední myslitelkou o lásce a nenávistném vztahu lidí ke strojům. Její myšlenky vyvolaly explozi debat v tak rozmanitých oblastech, jako je primatologie, filozofie a vývojová biologie (Kunzru, 1).
Doufal jsem, že vždy šikmé a někdy zvrácené zaměření usnadní revidování fundamentálních, přetrvávajících západních narativů o odlišnosti, zejména rasové a sexuální; o reprodukci, zejména pokud jde o mnohosti generátorů a potomků; a o přežití, zejména o přežití, představovaném v hraničních podmínkách vzniku i konce dějin, jak je vyprávěno v západních tradicích tohoto složitého žánru (377).
Cílem Harawayové pro vědu je „odhalit hranice a nemožnost její ‚objektivity‘ a zvážit některé nedávné revize nabízené feministickými primatology“ (Russon, 10). Odbornice ve svém oboru Harawayová navrhla alternativní pohled na přijaté ideologie, které nadále utvářejí způsob, jakým vznikají vědecké příběhy lidské povahy. Důležitější je, že Harawayová nabízí vynalézavé analogie, které odhalují zcela nové perspektivy a možnosti zkoumání (Elkinsová).
Harawayová byla popisována jako „feministka, spíše volně neomarxistka a postmodernistka“ (Young, 172). V roce 1985 Harawayová publikovala v časopise Socialist Review esej „A Cyborg Manifesto: Science, Technology, and Socialist-Feminism in the Late Twentieth Century“ (Manifest kyborgů: věda, technologie a socialisticko-feminismus na konci dvacátého století). Ačkoli většina Harawayové dřívější práce byla zaměřena na zdůraznění mužské zaujatosti ve vědecké kultuře, významně přispěla také k feministickým narativům dvacátého století.
V Manifestu kyborgů Harawayová používá metaforu kyborga s cílem vyzvat feministky, aby se zapojily do politiky přesahující naturalismus a esencialismus. Metaforu kyborga používá také k nabídce politické strategie pro zdánlivě nesourodé zájmy socialismu a feminismu,
píše: „Všichni jsme chiméry, teoretizované a vymyšlené hybridy strojů a organismů; zkrátka jsme kyborgové.“ Kyborg je (viz také teorie kyborgů) a:
Jako postmoderní feministka argumentuje proti esencialismu, který definuje jako „jakoukoliv teorii, která tvrdí, že identifikuje univerzální, transhistorickou, nutnou příčinu nebo konstituci genderové identity nebo patriarchátu“ (Feministická epistemologie, 2006). Takové teorie podle ní buď vylučují ženy, které se této teorii nepodřizují a oddělují je od „skutečných žen“, nebo je představují jako podřadné.
Podle Harawayova Manifestu „na tom, že je žena, není nic, co by přirozeně spojovalo ženy do sjednocené kategorie. Neexistuje ani takový stav jako ‚být‘ ženou, sama o sobě vysoce komplexní kategorie vybudovaná ve sporných sexuálně vědeckých diskurzech a jiných společenských praktikách“ (155). Kyborg nevyžaduje stabilní, esencialistickou identitu, argumentuje Harawayová a feministky by měly uvažovat o vytváření koalic založených na „spřízněnosti“ místo identity. Aby svůj argument podložila, analyzuje Harawayová frázi „ženy barvy pleti“ a naznačuje ji jako jeden z možných příkladů spřízněné politiky. S použitím termínu, který zavedla teoretička Chela Sandovalová, Harawayová píše, že „opoziční vědomí“ je srovnatelné s kyborgskou politikou, protože spíše než identitu zdůrazňuje, jak spřízněnost vzniká v důsledku „jinakosti, odlišnosti a specifičnosti“ (156).
Myšlenka kyborga rozkládá binárky kontroly a nedostatku kontroly nad tělem, objektem a subjektem, přírodou a kulturou, způsoby, které jsou užitečné v postmoderním feministickém myšlení. Haraway používá metaforu kyborgské identity k odhalení způsobů, kterými věci považované za přirozené, jako lidská těla, nejsou, ale jsou konstruovány našimi představami o nich. To má zvláštní význam pro feminismus, protože ženy jsou často diskutovány nebo s nimi zacházeno způsoby, které je redukují na těla. Balsamo a Harawayovy myšlenky jsou také důležitou složkou kritiky esencialistického feminismu a esencialismu, protože rozvracejí myšlenku přirozenosti a umělosti; kyborg je hybridní bytost.
Interpretace Manifestu kyborgů: