Narcistický vztek je reakce na narcistický úraz, vnímané ohrožení sebeúcty nebo sebeúcty narcisty. Narcistický vztek je termín, který poprvé zavedl Heinz Kohut v roce 1972. Narcistický úraz je fráze používaná Sigmundem Freudem v roce 1923.
Tyto koncepty mají (stejně jako sama sebe psychologie) hluboké kořeny v předchozím půlstoletí psychoanalytického zkoumání.
Narcistická rána, narcistická rána a narcistická jizva jsou podobné pojmy jako narcistické zranění a někdy se používají zaměnitelně. Narcistická jizva je fráze, kterou poprvé použil Sigmund Freud v roce 1920.
Má se za to, že narcisté mají dvě vrstvy vzteku. První vrstva vzteku může být považována za neustálý vztek (vůči někomu jinému), a druhá vrstva je sebestředný hněv.[citace nutná]
Druhy narcistického vzteku
Narcistický vztek se vyskytuje v kontinuu od případů odměřenosti a projevů mírného podráždění nebo podráždění až po vážné výbuchy, včetně násilných útoků. Narcistické vzteklé reakce se neomezují jen na poruchy osobnosti a lze je pozorovat i u katatonických, paranoidních bludů a depresivních epizod.
Narcismus lze považovat za sebevnímanou formu perfekcionismu – „trvání na dokonalosti v idealizovaném sebeobjektu a neomezené moci grandiózního já. Ty mají kořeny v traumatických zraněních grandiózního já.“
Narcisté jsou často pseudo-perfekcionisté a vyžadují být středem pozornosti a vytvářet situace, kde se jim dostane pozornosti.[citace nutná] Tento pokus být dokonalý je v souladu s narcisistovým grandiózním obrazem sebe sama. Pokud není dosažen domnělý stav dokonalosti, může to vést k pocitu viny, studu, hněvu nebo úzkosti, protože on/ona věří, že on/ona ztratí imaginární lásku a obdiv od ostatních lidí, pokud on/ona není dokonalý.
Freud a narcismus: rány, rány, zranění a jizvy
Ve své případové studii Wolfman z roku 1914 Freud identifikoval příčinu své dospělé neurózy jako okamžik, kdy „byl nucen si uvědomit, že jeho kapavková infekce představuje vážné poranění jeho těla. Rána pro jeho narcismus byla na něj příliš a on se zhroutil“. Freud pečlivě zdůrazňoval, že tím „opakoval mechanismus, který již jednou uvedl do hry… když zjistil, že čelí skutečnosti, že taková věc jako kastrace je možná“. O několik let později, v knize Beyond the Pleasure Principle, při pohledu na konec „raného hýření infantilního sexuálního života“, Freud tvrdil, že „ztráta lásky a selhání za sebou zanechávají trvalé poranění sebeúcty v podobě narcistické jizvy… odrážející plnou míru, do jaké byl ‚opovrhován‘.“ V roce 1923 dodal, že „dítě dostane představu narcistického poranění skrze tělesnou ztrátu ze zkušenosti ztráty matčina prsu po sání, & z denního odevzdání jeho výkalů“, ale trval na tom, že „by se nemělo mluvit o kastračním komplexu, dokud tato představa ztráty nebude spojena s mužskými genitáliemi.“ V knize „Some Psychical Consequences of the Anatomical Distinction between the Sexes“ (1925) proslule (nebo nechvalně) prohlásil re penis envy that „after a woman has become aware of the wound to her narcissism, she develops, like a scar, a sense of inferiority.“ Nakonec, ve své úplně poslední knize, Freud napsal o ‚raných poraněních sebe sama (zranění narcismu)‘.
Další psychoanalytický vývoj
Freudův koncept narcistického poranění byl následně rozšířen širokou škálou psychoanalytiků. Karl Abraham spatřoval klíč k depresi v „těžkém poranění infantilního narcismu prostřednictvím kombinace zklamání v lásce“ prožívaném jako „ztráta základních narcistických zásob“. Otto Fenichel potvrdil význam „rozhodujících narcistických šoků… narcistických poranění“ a na základě Freudova konceptu „narcistické frustrace“ rozšířil tyto analýzy na „hraniční případy… Jejich narcistická regrese je reakcí na narcistická poranění; pokud je jim tato skutečnost prokázána a je jim poskytnut čas čelit skutečným poraněním a rozvinout další typy reakcí, může jim být ohromně pomoženo.“
Edmund Bergler zvolil jiný přístup. Bergler předpokládal, že „zachování infantilní megalomanie nebo infantilní všemohoucnosti (dnes bychom řekli narcismu) má prvořadou důležitost… Dítě reaguje zuřivě na [jakékoli] provinění vůči svému všemohoucímu já.“ Pro Berglera tedy platí, že „jak ukázali Freud a Sandor Ferenczi, dítě žije v jakémsi megalomanii po dlouhou dobu… konfrontováno s nějakým odmítnutím… bez ohledu na jeho ospravedlnění, odmítnutí automaticky vyvolává zuřivost, protože uráží jeho pocit všemohoucnosti“.
V jiné vývojové linii najdeme Lacanovy „spojující Freudův stres z narcistické rány s Lacanovou teorií o stádiu narcistického zrcadla“, zatímco v další perspektivě teorie vztahů s objekty zdůrazňuje „pacienty, kteří utrpěli narcistické zranění, kteří byli donuceni cítit se špatně ve vztahu ke svému primárnímu objektu (objektům)…narcistické schránce;“ stejně jako „vztek… proti selhání v prostředí raného držení“, kdy je dětská všemohoucnost také zpochybněna náhle. Pokud místo toho „matka poskytne svému dítěti čas, aby si osvojilo všechny možné způsoby, jak se vypořádat se šokem z rozpoznání světa, který je mimo jeho magickou kontrolu… pak dítě začne být schopné být destruktivní… místo toho, aby tento svět magicky zničilo. Tímto způsobem je skutečná agrese považována za úspěch, ve srovnání s magickou destrukcí.“
„Kohutovy (1972) ‚Myšlenky o narcismu a narcistickém vzteku‘ byly dlouho považovány za jeden z jeho nejskvělejších příspěvků. V něm „Kohut sestavil celé spektrum zážitků vzteku… Kohut nahlížel na narcistický vztek jen jako na jedno specifické pásmo v celém tomto spektru, ale… označil celé spektrum narcistického vzteku. To vytvořilo určitou nejednoznačnost.“ Nicméně „Kohut správně kontrastoval narcistický vztek s vyzrálou agresí.“
Takový narcistický vztek „nemůže postoupit k sebeasertivitě, protože je to právě sebestruktura, která je oslabená a zranitelná“. Slabost v sebestruktuře vede k „rozvoji narcistické zranitelnosti: zvýšené citlivosti na zklamání a extrémním potížím při zacházení se skutečnými nebo domnělými zlehčeními a selháními. Po takových zkušenostech následuje narcistické zranění a vrcholí narcistickým vztekem“.
Sebeopsychologie a narcistický vztek
Kohutovo vysvětlení narcistického vzteku a deprese uvádí, že „deprese jsou přerušovány vztekem, protože věci nejdou podle jejich představ, protože reakce se nedostavují tak, jak očekávali a potřebovali“. Dále uvedl, že narcisté mohou dokonce hledat konflikt, aby našli způsob, jak zmírnit bolest nebo utrpení, ve své knize Analýza sebe sama.
Narcistický vztek souvisí s narcisistickou potřebou totální kontroly nad svým okolím; podle Kohuta zahrnuje „potřebu pomsty, napravení zla, odčinění bolesti jakýmikoliv prostředky“. Je to pokus narcisty obrátit se od pasivního pocitu viktimizace k aktivní roli v rozdávání bolesti druhým, zatímco se zároveň pokoušejí obnovit svůj vlastní (vlastně falešný) pocit vlastní hodnoty. Může také zahrnovat sebeochranu a zachování, přičemž vztek slouží k obnovení pocitu bezpečí a moci zničením toho, co narcistu ohrožovalo.
Alternativně lze podle Kohuta vztek vnímat jako důsledek studu, že čelíme neúspěchu. Narcistický vztek je nekontrolovatelný a neočekávaný vztek, který vyplývá z narcistického zranění – ohrožení sebeúcty nebo hodnoty narcisty. Vztek přichází v mnoha podobách, ale všechny se týkají stejné důležité věci, pomsty. Narcistický vztek je založen na strachu a přetrvá i poté, co hrozba pomine.
Pro narcistu je vztek namířen proti osobě, o které cítí, že ji znevážila; pro jiné lidi je vztek nesouvislý a nespravedlivý. Tento vztek narušuje jejich poznávání, a tím narušuje jejich úsudek. Během vzteku mají sklon křičet, překrucovat fakta a vznášet bezdůvodná obvinění.
Široké šíření Kohutových koncepcí mohlo občas vést k jejich zlehčování. „Často uslyšíte, jak lidé říkají: ‚Ach, jsem velmi narcistický,‘ nebo: ‚Byla to rána pro můj narcismus.‘ Takové komentáře nejsou skutečným uznáním stavu; jsou to zahozené řádky. Skutečně rozpoznat narcismus v sobě je hluboce skličující.“
Získaná situační ·Agresivní ·Amorózní ·Skříň ·Kolektivní ·Kompenzační ·Konverzační ·Korporátní ·Mezikulturní ·Kulturní ·Destruktivní ·Egománie ·Elitistický ·Exhibicionistický ·Fanatický ·Pohlaví ·Skupina ·Zdravý ·Inverzní ·Maligní ·Zdravotní ·Megalomanie ·Patologický ·Porucha osobnosti ·Falický ·Primární ·Primordiální ·Sekundární ·Sexuální ·Duchovní ·Nezdravý ·Nestranný
Arogance ·Špatné hranice ·Zrada ·Chlouba ·Bravado ·Koncepce ·Kritika (nesnášenlivost) ·Egocentrismus ·Egotismus ·Empatie (nedostatek) ·Nárok (přehnaný) ·Závist ·Exploitativní ·Fantazie ·Grandiosity ·Grandstanding ·Chamtivost ·Nadutost ·Skrytá agenda ·Hubris ·Magické myšlení ·Manipulační ·Narcisistické zneužívání ·Narcisistické povznesení ·Narcisistické poranění ·Narcisistické umrtvení ·Narcisistický vztek ·Narcisistická nabídka ·Narcisistický abstinence ·Všemocnost ·Oportunismus ·Perfekcionismus ·Sebestřednost ·Sebestřednost ·Sobeckost ·Nestydatost ·Povrchní šarm ·Komplex nadřazenosti ·Tantrum ·Pravé já a falešné já ·Marnivost
Popření ·Devalvace ·Zkreslení ·Idealizace ·Rozdělení ·Projekce
Šílenec kontroly ·Dandy ·Diva ·Don Juanismus ·Syndrom Doriana Graye ·Dramatická královna ·Fantasista ·Metrosexuál ·Prima donna ·Včelí královna ·Snob ·Stavový symbol ·Trofejní manželka ·Dívka z údolí
Spoluzávislost ·Kronismus ·Ego ideal ·Egománie (dokumentární film britské televize) ·Elitismus ·Empire building ·Generace Y ·Boží komplex ·Historie narcismu ·Mesiášův komplex ·Mikroprocese ·Narcismus malých rozdílů ·Narcisistické vedení ·Narcističtí rodiče ·Narcisistický soupis osobností ·Narcis (mytologie) ·Nepotismus ·O narcismu (Freudův esej) ·Sam Vaknin ·Sebeláska ·Rozmazlené dítě ·Kultura narcismu (Laschova kniha) ·Nemoc vítězství ·Šikana na pracovišti