Zrcadlový obraz je zrcadlový duplikát jednoho obrazu.
V geometrii je zrcadlový obraz objektu nebo dvourozměrné postavy virtuální obraz vytvořený odrazem v rovinném zrcadle; má stejnou velikost jako původní objekt, přesto se liší, pokud objekt nebo postava nemá zrcadlovou symetrii (také známou jako P-symetrie).
Má-li bod objektu souřadnice (x, y,z), pak obraz tohoto bodu (jak se odráží od zrcadla v rovině y, z) má souřadnice (-x, y,z) – zrcadlový odraz je tedy obrácením souřadnicové osy kolmé k povrchu zrcadla. Zrcadlový obraz tedy nemá obrácenou pravou a levou stranu (nebo nahoru a dolů), ale spíše obrácenou přední a zadní stranu.
Dvoudimenzionální zrcadlové obrazy lze vidět v odrazech zrcadel nebo jiných odrazných ploch nebo na potištěném povrchu viděném naruby.
Pojem zrcadlového obrazu lze rozšířit na trojrozměrné objekty, včetně vnitřních částí, i když nejsou průhledné. Termín se pak vztahuje ke strukturálním i vizuálním aspektům. Tomu se také říká enantiomer nebo enantiomorf.
Zrcadlový obraz se jeví jako trojrozměrný, pokud se pozorovatel pohybuje. Je to proto, že relativní pozice objektů se mění s tím, jak se mění perspektiva pozorovatele.
Pohled skrz zrcadlo z různých pozic (ale nutně s místem pozorování omezeným na poloviční prostor na jedné straně zrcadla) je jako pohled na 3D zrcadlový obraz prostoru; bez dalších zrcadel je relevantní pouze zrcadlový obraz polovičního prostoru před zrcadlem; pokud existuje jiné zrcadlo, zrcadlový obraz druhého polovičního prostoru také.
Slovo oheň a jeho zrcadlový obraz jsou zobrazeny na přední straně tohoto hasičského vozu
Text je někdy záměrně zobrazován v zrcadlovém obrazu, aby mohl být čten přes zrcadlo. Záchranná vozidla, jako jsou sanitky nebo hasičské vozy, používají zrcadlové obrazy, aby mohly být čteny ze zpětného zrcátka řidiče. Některá kina také používají systém zachycování zadních oken, který pomáhá osobám s poruchami sluchu při sledování filmu.
V případě dvou zrcadel, v rovinách pod úhlem α, pohled skrz obě ze sektoru, který je průsečíkem obou polovičních ploch, je jako pohled na verzi světa otočenou o úhel 2α; body pozorování a směry pohledu, které to platí, odpovídají bodům pro pohled skrz rám, jako je rám prvního zrcadla, a rám na zrcadlový obraz vzhledem k první rovině druhého zrcadla. Pokud mají zrcátka svislé hrany, pak levý okraj zorného pole je rovina skrz pravý okraj prvního zrcadla a okraj druhého zrcadla, který je vpravo při přímém pohledu, ale vlevo v zrcadlovém obrazu.
V případě dvou paralelních zrcadel je pohled skrz obě jednou jako pohled na verzi světa, která je přeložena dvojnásobkem vzdálenosti mezi zrcadly, ve směru kolmém k nim, směrem od pozorovatele. Vzhledem k tomu, že rovina zrcadla, do které se člověk dívá přímo, je za rovinou druhého zrcadla, dívá se člověk vždy pod šikmým úhlem a právě zmíněný překlad má nejen složku od pozorovatele, ale také složku kolmou. Přeložený pohled lze také popsat překladem pozorovatele v opačném směru. Například u vertikálního periskopu je posun světa od pozorovatele směrem dolů, a to jak délkou periskopu, ale praktičtější je vzít v úvahu ekvivalentní posun pozorovatele: nahoru a dozadu.