Bratrská relativní deprivace je aspektem relativní deprivace a nastává jako výsledek negativního sociálního srovnání poměrů jedné sociální skupiny (ta může být založena na profesní skupině, rasové skupině, sociální třídě atd.) a jiné referenční skupiny.
Sociální vědci, zejména politologové a sociologové, uvádějí „relativní deprivaci“ (zejména časovou relativní deprivaci) jako možnou příčinu sociálních hnutí a deviací, které v extrémních situacích vedou k politickému násilí, jako jsou nepokoje, terorismus, občanské války a další případy sociální deviace, jako je kriminalita. Někteří učenci sociálních hnutí například vysvětlují svůj vzestup tím, že uvádějí křivdy lidí, kteří se cítí zbaveni toho, co vnímají jako hodnoty, na které mají nárok. Podobně se jedinci dopouštějí deviantního chování, když jejich prostředky neodpovídají jejich cílům.
Tento koncept byl poprvé představen americkým sociologem Samuelem Stoufferem a spolupracovníky v jejich knize The American Soldier z roku 1949, ve které uvedli, že v jednotkách, ve kterých došlo k velkému personálnímu povýšení, bylo také více nespokojenosti mezi nepovýšenými.
Robert King Merton dále rozvinul myšlenku naznačující, že vysoká míra sociální mobility vzbuzuje naděje a očekávání, které by nemusely nést následné sociální srovnání