Přirozeně tíhneme k těm, kteří jsou opravdoví, a vyhýbáme se těm, kteří působí falešně. Zdá se být proti logice věci, že se vyhýbáme lidem, kteří se snaží ukázat v lichotivějším světle, protože sociální média po nás často vyžadují totéž. Většina z nás má však tendenci takové lidi vnímat jako falešné. Čím to tedy je, že dáváme přednost lidem, kteří si dělají, co chtějí? Důvod: věříme, že ten, kdo je pravdivý sám k sobě, bude pravdivý i k nám. Upřímnost neboli serióznost je vlastnost, kterou všichni hledáme u přátel, partnerů, zaměstnanců a spolupracovníků.
Upřímní lidé jsou zajímavější, protože upřímnost si spojujeme s emocionální silou, zralostí a odolností. Oceňujeme také jejich smysl pro individualitu a otevřenost při komunikaci.
Někdy nám trauma nebo problémy s duševním zdravím mohou bránit v tom, abychom byli sami sebou. Být autentický však není vrozená vlastnost, ale spíše něco, co vyžaduje praxi.
Jak tedy můžete být sami sebou ve světě, který žije podle zdání a často na nás tlačí, abychom byli dokonalí? Níže uvádíme sedm [pět] návyků, které vám pomohou být autentičtější a sebevědomější.
Naučit se říkat to, co si myslíte, s citem a taktem je umění. Někteří lidé říkají, co si myslí, ale nakonec tím zraňují ostatní. Tento aspekt komunikace s ostatními je uměleckou formou s několika kroky. Nejprve musíte přijít na to, co chcete, a pak na to, jak to vyjádřit. Tyto dva kroky jsou klamně jednoduché. Abyste však zjistili, co chcete, musíte se naučit důvěřovat sami sobě.
Některé okolnosti mohly způsobit, že jste ztratili sebedůvěru. V takovém případě si dokažte, že máte všechny pozitivní vlastnosti, o kterých si myslíte, že je nemáte. Dodržujte slovo, zejména sami sobě, a snažte se o sobě smýšlet pozitivně. Pokud potřebujete další vedení, obraťte se na terapeuta.
Nebudete se líbit každému, a to je v pořádku! Opravdoví lidé nefungují na základě vnějších očekávání. Mohou brát v úvahu očekávání nebo názory někoho jiného na ně, ale nakonec budou jednat na základě toho, co jim připadá autentické. Aby se opravdoví lidé mohli chovat na základě svého přesvědčení, věnují čas sebereflexi. Mohou zkoumat a analyzovat svá přesvědčení, názory, ideály a očekávání, aby měli jasnější představu o své budoucnosti.
Tento proces nemusí být vždy snadný, protože naše prostředí ovlivňuje naše přesvědčení. Když však strávíte více času přemýšlením, možná si uvědomíte, že některá vaše přesvědčení nejsou v souladu s přesvědčeními lidí ve vašem okolí. Jen se ujistěte, že jste dostatečně odvážní, abyste podpořili to, čemu věříte, a zároveň dostatečně soucitní, abyste umožnili ostatním mít odlišná přesvědčení.
To, co nám pomáhá navázat kontakt, není naše ideologická podobnost, ale spíše empatie, kterou k sobě chováme bez ohledu na víru.
Autenticita je obvykle spojována s emocionální odolností a silou. Součástí emoční odolnosti je nevnímat neúspěch jako neúspěch, ale jako krok vpřed. Zní to zvláštně – jak může být neúspěch dobrý?
Mnozí vnímají neúspěch jako něco negativního. Bereme si ho k srdci a myslíme si, že vypovídá něco o tom, jací jsme. Strach z neúspěchu vás však někdy může udržovat v závislosti na konvencích – zvycích, místech a vztazích, které vám připadají důvěrně známé, i když v životě, který se snažíte pro sebe vybudovat, už nemají místo.
Pokud jste dostatečně sebevědomí a odvážní, abyste neúspěch nebrali jako důkaz své hodnoty, ale jako příležitost k růstu, zjistíte, že některé neúspěchy vás mohou naučit o životě a o vás samých více než úspěch.
Jedním z aspektů, které dělají opravdové lidi sympatickými, je to, že přijímají zranitelnost. Nebrání se, když je někdo upozorní na něco, co udělali špatně. Místo toho uznají a přijmou své chyby. Přijímání chyb a zranitelnost jdou ruku v ruce. Obojí vás polidšťuje a dělá vás přístupnějšími. Naučit se přijímat své chyby má však i své výhody. Umožní vám odložit očekávání a žít svůj život podle svých představ, aniž byste se museli cítit špatně kvůli své volbě nebo činům. Vytváří to prostor pro to, abyste mohli praktikovat soucit se sebou samým.
Výhodou přijetí zranitelnosti je, že vám umožní přijmout zranitelnost druhých.
Jak bylo uvedeno výše, opravdoví lidé neodvozují svůj smysl života z názorů ostatních lidí. Jejich smysl pro cíl vychází z vnitřního kompasu. Opravdoví lidé hledají způsob, jak realizovat své vášně a cíle. Jejich cesta je tedy o něco nekonvenčnější než cesta většiny lidí.
Posledním zvykem opravdového člověka je, že se vyhýbá vynášení soudů. Tento zvyk souvisí s jejich schopností přijímat zranitelnost. Když si dovolíte být zranitelní, dovolíte si také být empatičtější. Výsledkem je, že budete méně odsuzovat.
Pokud se chcete stát opravdovějším člověkem, a to kvůli sobě, a ne kvůli druhým, věnujte nějaký čas sebereflexi. Zjistěte, jak se chcete zlepšit. A pamatujte, že člověk, který si zaslouží vaši upřímnost, jste vy sami. V případě potřeby se obraťte o pomoc.