Nesnášenlivost je nedostatek schopnosti nebo ochoty něco tolerovat.
V lékařském smyslu se intolerancí rozumí neschopnost požít léky nebo potraviny bez škodlivých alergických (nebo jiných) reakcí.
Hovorově tento termín lidé používají k popisu věcí nebo situací, které se jim nelíbí (např. „Nemůžu tolerovat hlasitou hudbu“). Nesnášenlivost může také odkazovat na chování (např. „Nebudu tolerovat děti skákající na gauči“). V těchto smyslech se místo slova „nesnášenlivost“ používá fráze „můžu/nebudu tolerovat“.
Ve společenském nebo politickém smyslu je netolerance absence tolerance vůči (přijetí) lidem s odlišným názorem. Jako sociální konstrukt je otevřená interpretaci. Například netoleranci lze definovat jako vyjádřený, negativní nebo nepřátelský postoj k názorům druhého, i když se nepodniknou žádné kroky k umlčení takových protichůdných názorů nebo umlčení těch, kteří je zastávají. Tolerance může naopak znamenat „pokojný nesouhlas“. Emoce jsou primárním faktorem, který rozlišuje netoleranci od uctivého nesouhlasu.
Mezi běžné formy nesnášenlivosti patří rasismus, sexismus, homofobie, ageismus, náboženská nesnášenlivost a nesnášenlivost vůči odlišným politickým názorům. Neomezuje se však pouze na tyto formy: člověk může být netolerantní vůči jakýmkoli myšlenkám nebo komukoli jinému. Nesnášenlivost je založena na předsudcích a může vést k diskriminaci.
Ve své každodenní podobě je netolerance postoj vyjádřený zlostnou argumentací, shlížející na lidi kvůli jejich charakteristikám nebo názorům, negativně vykreslující něco kvůli vlastním předsudkům atd. Na extrémnější úrovni může vést k násilí – ve své nejpřísnější formě, genocidě. Zřejmě nejhanebnějším příkladem v západní kultuře je holocaust. Kolonialismus byl částečně založen na nedostatku tolerance ke kulturám odlišným od kultury mateřské země.
Diskutuje se o tom, kde může vláda použít svou sílu, aby zabránila tomu, co definuje jako projevy nenávisti. Například první dodatek Ústavy Spojených států umožňuje takový projev nesnášenlivosti bez trestného činu. V některých jiných zemích mohou být lidé za takové projevy stíháni. To je otázka toho, kolik nesnášenlivosti by měla vláda tolerovat a jak rozhoduje o tom, co je projevem nenávisti.
Jak pokračuje debata o tom, co dělat s nesnášenlivostí jiných lidí, často se ignoruje to, jak poznat a vypořádat se s vlastní.