1. Přijměte a sledujte své žárlivé myšlenky a pocity.
Lidé často spojují žárlivost s nízkým sebevědomím a neurotičností. I když je to za určitých okolností pravda, ne každá žárlivost je spojena s těmito vlastnostmi. Podle psychologa Roberta Leahyho je totiž žárlivost často vrstevnatou emocí, která je jen zřídka tak černobílá. V některých případech může žárlivost odrážet vysoké sebevědomí, protože jedinec odmítá, aby s ním bylo špatně zacházeno. Evoluční psycholog David Buss uvádí, že žárlivost se vyvinula jako mechanismus obrany našich zájmů. Koneckonců to byli naši předkové, kteří od sebe odháněli konkurenty, kteří tuto adaptivní emoci používali častěji. Celkově je žárlivost způsobem přežití, protože znamená obranu sebe sama a zájmů, které nám dobře slouží.
Proto je důležité, abyste myšlenky a pocity žárlivosti přijali a neodmítali je, protože je považujete za „špatné“ nebo „nesprávné“. Pochopte, že je rozdíl mezi pocitem žárlivosti a žárlivým chováním. Je normální mít určitá pokušení, ale naučte se podle nich nejednat. Uvědomte si, že vaše žárlivé myšlenky nejsou totožné s realitou. Protože vnímání má moc diktovat a zkreslovat pravdu, je proto tak důležité sledovat a držet svou žárlivost na uzdě. Skvělým způsobem, jak toho dosáhnout, je využití kognitivně-behaviorální terapie (KBT).