Ochrana spotřebitele je forma vládní regulace, která chrání zájmy spotřebitelů. Vláda může například požadovat, aby podniky zveřejňovaly podrobné informace o výrobcích – zejména v oblastech, kde je otázkou bezpečnost nebo veřejné zdraví, jako jsou potraviny. Ochrana spotřebitele je spojena s myšlenkou práv spotřebitelů (že spotřebitelé mají různá práva jako spotřebitelé) a se vznikem spotřebitelských organizací, které pomáhají spotřebitelům lépe se rozhodovat na trhu.
Zájmy spotřebitelů mohou být rovněž chráněny podporou hospodářské soutěže na trzích, které přímo i nepřímo slouží spotřebitelům, v souladu s ekonomickou efektivitou, ale toto téma je ošetřeno v právu hospodářské soutěže.
Právo na ochranu spotřebitele nebo spotřebitelské právo je považováno za oblast veřejného práva, která upravuje soukromoprávní vztahy mezi jednotlivými spotřebiteli a podniky, které toto zboží a služby prodávají. Ochrana spotřebitele zahrnuje širokou škálu témat, mimo jiné odpovědnost za výrobek, práva na ochranu soukromí, nekalé obchodní praktiky, podvody, zkreslování informací a další interakce mezi spotřebiteli a podniky.
Takové zákony se zabývají opravami úvěrů, opravami dluhů, bezpečností výrobků, servisními smlouvami, regulací vymahačů dluhů, cenotvorbou, obraty z veřejných služeb, konsolidací, osobními půjčkami, které mohou vést k bankrotu a mnohým dalším.
Zákony na ochranu spotřebitele často nařizují vyvěšovat oznámení, jako je například toto, které se objevuje ve všech opravnách automobilů v Kalifornii.
Ve Spojených státech regulují spotřebitelské záležitosti různé zákony na federální i státní úrovni. Patří mezi ně federální zákon Fair Debt Collection Practices Act, zákon Fair Credit Reporting Act, zákon Truth in Lending Act, zákon Fair Credit Billing Act a zákon Gramm-Leach-Bliley Act. Federální zákony na ochranu spotřebitelů vymáhá především Federální obchodní komise a americké ministerstvo spravedlnosti.
Na státní úrovni má mnoho států ministerstvo pro záležitosti spotřebitelů, které se věnuje regulaci některých průmyslových odvětví a ochraně spotřebitelů, kteří využívají zboží a služby z těchto odvětví.
Například v americkém státě Kalifornie kalifornské ministerstvo pro záležitosti spotřebitelů reguluje prostřednictvím svých čtyřiceti regulačních subjektů asi 2,3 milionu profesionálů ve více než 230 různých profesích.
Kromě toho Kalifornie povzbuzuje své spotřebitele, aby jednali jako soukromí generální advokáti, a to prostřednictvím liberálních ustanovení svého Zákona o opravných prostředcích pro spotřebitele, Cal. Civil Code § 1750 a násl.
Kalifornie má nejsilnější zákony na ochranu spotřebitelů, částečně kvůli důsledné obhajobě a lobbingu skupin jako Utility Consumers‘ Action Network, Consumer Federation of California a Privacy Rights Clearinghouse.
Evropská unie byla v oblasti ochrany spotřebitele velmi aktivní a vytvořila značný objem směrnic, které požadují, aby členské státy regulovaly ochranu spotřebitele podle určitého standardu (který může, ale nemusí umožňovat vyšší standard regulace).
Velmi důležitou novinkou byla směrnice o nekalých obchodních praktikách. Dále směrnice o nekalých smluvních podmínkách (93/13/ES) a elektronický obchod (2000/13/ES). Existuje evropská komisařka pro ochranu spotřebitele, kterou v současnosti zastává Bulharka Meglena Kunevová.
Spolková republika Německo je členským státem Evropské unie a je vázána směrnicemi Evropské unie o ochraně spotřebitele. Velká část německého práva na ochranu spotřebitele tak byla uzákoněna podle evropských směrnic (např. směrnice o podomním prodeji, spotřebitelských úvěrech, prodeji na dálku, zájezdech, odpovědnosti za výrobek atd.). V roce 2002 byla velká část těchto právních předpisů začleněna do německého občanského zákoníku („Bürgerliches Gesetzbuch“).
Ministr spolkového kabinetu je odpovědný za práva a ochranu spotřebitelů (Verbraucherschutzminister). V současném kabinetu Angely Merkelové je to Horst Seehofer.
Při vydávání veřejných varování před výrobky a službami musí vydávající orgán vzít v úvahu, že to má vliv na ústavně chráněnou hospodářskou svobodu dodavatele (článek 12 základního zákona, viz Bundesverwaltungsgericht (Spolkový správní soud)Věc 3 C 34.84, 71 BVerwGE 183.
Spojené království je členským státem Evropské unie, a proto je vázáno směrnicemi Evropské unie v oblasti ochrany spotřebitele. Domácí (britské) zákony vznikly v rámci smluvního a občanskoprávního deliktu, ale vlivem práva EU se objevují jako samostatná oblast práva. Za mnoha okolností, kdy se jedná o vnitrostátní právo, se věc soudně posuzuje jako občanskoprávní delikt, smlouva, restituce nebo dokonce trestní právo.
Otázky ochrany spotřebitele se řeší, když jsou podány stížnosti generálnímu řediteli společnosti Fair Trade. Úřad pro poctivé obchodování pak věc prošetří, vydá soudní příkaz nebo věc postoupí k soudnímu sporu.
Office of Fair Trading také působí jako britský oficiální hlídací pes pro spotřebitele a hospodářskou soutěž, s kompetencí, aby trhy dobře fungovaly pro spotřebitele, a na místní, obecní úrovni odděleními Trading Standards.
Ostatní země Commonwealthu
V Austrálii je odpovídající agenturou Australská komise pro hospodářskou soutěž a spotřebitele nebo jednotlivé státní agentury pro záležitosti spotřebitelů. Na Novém Zélandu je odpovídající agenturou Ministerstvo pro záležitosti spotřebitelů a Novozélandská obchodní komise .