Jako absolventka střední školy, kterou OC Register označuje jako „nejvietnamštější americkou střední školu v zemi“, která posílá přibližně 90 % svých absolventů na vysokou školu a má desáté nejvyšší skóre API ve srovnání se všemi ostatními středními školami v Orange County (mimochodem, přátelská informace: zklamala jsem své vrstevníky a k tomuto vysokému skóre jsem nepřispěla), jsem nikdy nevěděla, jak konzervativně přísná byla moje střední škola, dokud jsem nevstoupila do liberálního světa vysoké školy (Crisostomo, 2015).
Každý rok, když se blíží datum slavnostního předávání maturitních vysvědčení, pošlou správci veřejnou zprávu, v níž varují maturitní třídu, že pokud by došlo k nějakému žertíku, bude to mít vážné následky… a každý rok se najde hrstka (neškodných) rebelů, kteří se tomuto varování vysmějí a stejně to udělají.
Otázkou je, zda náš žertík maturantů z roku 2011 nezpůsobil příliš velký rozruch. Nebo se při něm sešla skupina nesmírně pilných studentů, kteří se chtěli jen pobavit, než se vydají na další životní cestu?
Než odpovíte na dvě výše uvedené otázky, vezměme v úvahu každoroční jízdu newyorským metrem bez kalhot.
Včera kolem třetí hodiny odpoledne odstartoval v New Yorku 16. ročník akce No Subway Ride, kterou sponzoruje komediální kolektiv Improv Everywhere. Tento žertík, který vznikl v roce 2002, urazil od svých počátečních kořenů, kdy se ho zúčastnilo pouhých sedm mužů, dlouhou cestu a nyní se ho jen v New Yorku účastní téměř 5 000 lidí a další tisíce ve velkých městech, jako např: Boston, Sydney, Paříž a Šanghaj (Hoell & Lam, 2017).
„Chceme dát Newyorčanům důvod, aby zvedli oči od novin, od svých telefonů a zažili něco trochu jiného, než je jejich běžná rutina,“ řekl Jesse Good, jeden z organizátorů akce (Annual No Pants Subway Ride, 2017).
Teploty se včera v různých městech New Yorku pohybovaly kolem dvaceti stupňů… přidali byste se k těmto účastníkům a naskočili do metra bez kalhotek? (Říkejte mi, že jsem pařmenka, ale tahle sluncem rozmazlená Kaliforňanka by to odmítla. Právě jsem se vrátila z 24stupňového počasí v Oregonu. Umělý kožich, sněhule, nadměrná čepice z pánské sekce v Targetu a nezapomeňme zmínit, že jsem na sobě měla určitě kalhoty… jo, nevydržela jsem mimo vyhřáté auto déle než 10 minut).
Koncept žertu je poměrně velmi jednoduchý: náhodní cestující, kteří musí mít na sobě zimní oblečení, nastupují do metra na jednotlivých zastávkách. Účastníci se chovají, jako by se navzájem neznali. Co je na tom zvláštního? Jejich absence kalhot (The No Pants Subway Ride, 2017).
Po jízdě se svými novými (téměř nahými) přáteli se více než 5 000 newyorských účastníků sešlo na Union Square, aby se vydali do nedalekého baru na 5. ročník After Party No Pants Subway Ride. DJové pouštěli hudbu, lidé se mísili ve spodním prádle, pořídil se nespočet fotografií atd. (Charlie, 2018).
Vzhledem k tomu, že v metru nejspíš jezdily i malé děti, bylo vhodné, aby nevinné oči těchto dětí viděly cizí lidi ve spodním prádle?
Nebo si myslíte, že tento každoroční žert spojuje lidi z celého světa a vytváří nová přátelství?
Podle serveru scientificamerican.com slouží humor obecně k propojení skupin lidí.
„Žertíky jsou však jen zřídkakdy označovány za skupinový stmelovací zážitek, ani to není motivací pachatele. Často je jejich hlavním cílem jednoduše si z někoho nebo něčeho vystřelit…“ říká Giselinde Kuiperová, antropoložka a socioložka z Amsterdamské univerzity v Nizozemsku. „Pranky tak mohou být relativně neohrožujícím způsobem, jak zesměšnit šéfy, vedoucí pracovníky a další odpovědné osoby.“
Larry Ventis, psycholog z The College of William and Mary, říká, že mnoho žertů má mírný podtext agrese. Žertíky jsou srovnatelné se záměrem dvou štěňat, která se v místním psím parku perou. Ani jedna ze stran se nezapojuje s úmyslem způsobit vážnou škodu; zdá se, že obě strany se normálně baví dobromyslnou výměnou názorů.
Pokud jde o to, zda žertíky vyvolávají zbytečné neplechy, Kuiper říká, že ne každý se na žertík dokáže dívat s grácií a empatií. „Pokud jde o oběť žertu…, zotavení vyžaduje změnu jejího myšlení, od toho, aby situaci brala vážně, k pochopení, že vše, co se stalo, bylo v dobré zábavě.“
„Abyste se mohli zasmát vtipu, který si z vás někdo vystřelil, musíte se alespoň na chvíli vžít do situace ostatních lidí a podívat se na sebe z jejich pohledu,“ říká Moira Smithová, antropoložka z Indiana University Bloomington, „což není vždy snadné. „Je těžké získat odstup, abyste se něčemu zasmáli, když jste vlastně… [hlavní náplní vtipu],“ říká (Arnold, 2011).
Závěrem: ve světě, kde vážné žerty na způsob šikany mohou někdy bohužel vést až k sebevraždě oběti, způsobují žerty příliš mnoho přestupků? Nebo by měly být žertíky uchopeny s větší empatií jako mechanismus, který zajišťuje větší sociální propojení mezi cizími lidmi?