Psychologické smýšlení (PM) je pojem, který odkazuje na schopnost jedince zkoumat sám sebe, pozorovat sám sebe, introspekci a osobní vhled.[Jak odkazovat a odkazovat na shrnutí nebo text] Zahrnuje také schopnost rozpoznat a vidět vazby mezi aktuálními problémy v sobě a s ostatními a schopnost nahlédnout do vlastní minulosti zejména pro její dopad na současné postoje a fungování. Psychicky smýšlející lidé mají průměrnou a nadprůměrnou inteligenci a obecně mají určitý vhled do svých problémů ještě před vstupem na terapii. Psychologické smýšlení je odlišné od intelektualizace a obsesivního přemítání o vnitřních problémech člověka. To druhé není v psychoterapii k ničemu, spíše je to znak odporu.
Psychologické smýšlení znamená schopnost tolerovat psychologické konflikty a stres spíše intrapsychicky než regresivními prostředky zvládání nebo řešení konfliktů, jako je somatizace. Jeho role, stejně jako role alexitymie, v genezi psychosomatického onemocnění se stává zřejmou.[1]
Koncepční definice PM zahrnovaly variantní, ale příbuzné popisy. Některé definice se týkají výhradně já, „schopnosti osoby vidět vztahy mezi myšlenkami, pocity a činy s cílem naučit se významům a příčinám svých zážitků a chování“.[2] Conte (1996) rozšířil pojem mimo sebe-zaměření, jako zahrnující „… jak sebeporozumění, tak zájem o motivaci a chování druhých“.[3] A konečně, Hallova (1992) definice zavádí multidimenzionální povahu PM. Definovala ji jako „reflektivitu o psychologických procesech, vztazích a významech [která] se projevuje … jak zájmem o tuto reflektivitu, tak schopností pro tuto reflektivitu napříč afektivními a intelektuálními dimenzemi“[4]
Psychodynamická diagnostická příručka (PDM) popisuje psychologickou vnímavost jako schopnost jedince pozorovat svůj vlastní vnitřní život. PDM podrobně popisuje čtyřbodovou klouzavou škálu mezi vysokou a nízkou psychologickou vnímavostí neboli „zdravá až narušená funkce“.
Očekává se, že psychická cílevědomost (PM) souvisí s psychickou silou a negativně souvisí se slabostí. Jedna studie zjistila korelaci mezi PM a dvěma osobnostními rysy velké pětky (extraverze a otevřenost vůči zkušenosti) a negativní korelaci s neuroticismem.[6] Jiné studie ji spojují s tolerancí nejednoznačnosti,[7] všímavostí, empatií[8] a pozitivní adaptací na vysokou školu.[9] PM byla také negativně spojena s problémově orientovanými psychologickými konstrukty, jako je osobnostní faktor neuroticismu,[6] kognitivní konstrukty magického myšlení a externí lokus kontroly,[7] a časná maladaptivní schémata.[9] Nízká PM byla také spojena s alexitymií, což naznačuje, že někteří klinicky nemocní nereagují na poradenství kvůli nedostatku PM.[10]
Psychologické myšlení ve skupinách, životním prostředí a společnosti
Ve Velké Británii bylo vykonáno mnoho práce na rozšíření konceptu psychologického smýšlení za hranice jedince. Tato práce uznává, že zdraví a úspěch rodin, škol, nemocnic, podniků, komunit a vlastně celé společnosti závisí z velké části na psychologickém smýšlení systému nebo prostředí vytvořeném touto institucí. To je více než součet jednotlivých částí. Například individuální sestra na psychiatrickém oddělení může být psychologicky smýšlející a motivovaná ke spojení s uživatelem služby, který může mít také určité psychologické smýšlení. Nicméně šance dvou takových jedinců na psychologicky smýšlející setkání může být snadno sabotována „psychologicky slepým“ nebo „alexithymickým“ systémem péče, který neumožňuje sestře žádný čas, žádný headspace, žádnou strukturu a žádnou zálohu, aby takto fungovala. Je dobře známo, že sestry na chaotických psychiatrických odděleních se musí emocionálně uzavírat, jen aby osobně přežily tváří v tvář ohromným nárokům, které jsou na ně kladeny. Jakmile se tak stane, zkušenost pro uživatele služby se samozřejmě stane zkušeností „neposlouchání“. Toto skutečné citové zanedbávání ve spojení s přenosovými faktory je to, co vede k tolika incidentům na našich psychiatrických odděleních. Uživatelé služeb, kteří se cítí odmítnuti, musí nutně vystupňovat své chování, aby byli vyslyšeni a aby „vrátili úder“ těm, kteří v podstatě jen opakují selhání minulých pečovatelů.
Martin Seager [11] (2006) vypracoval koncepci „psychologické bezpečnosti“, aby vysvětlil a řešil tyto druhy problémů v systémech zdravotní péče. Z této práce byl Martin vyzván tehdejší ministryní zdravotnictví Patricií Hewittovou, aby v roce 2007 vytvořil „národní poradní skupinu“ pro univerzální psychologické principy a standardy, které jsou základem dobré péče o duševní zdraví. Martinovi se podařilo svolat skupinu význačných myslitelů z celé škály psychologických přístupů, aby vypracovali průvodní dokument. Členy skupiny byli Susie Orbachová, Andrew Samuels, Lucy Johnstoneová a Valerie Sinasonová. Hlavní doporučení této skupiny brala v úvahu všechny psychologické teorie a duchovní faktory v lidském stavu. „Psychologická vnímavost“ byla koncepcí a frází, která jako by vše spojovala. Tato práce vedla k vytvoření další národní pracovní skupiny (2008) na základě iniciativy Zlepšení přístupu k psychologickým terapiím (IAPT) ve Spojeném království. Tato nová pracovní skupina se zabývá „deseti změnami s velkým dopadem“ pro politiku duševního zdraví ve Spojeném království, které zvýší psychologické smýšlení. Cílem skupiny je stimulovat proaktivní psychologickou politiku veřejného zdraví, která se bude zabývat vztahovými a environmentálními příčinami psychických problémů a přesune důraz z výhradního zaměření na reaktivní psychologickou léčbu.