Agorafobie bez anamnézy panické poruchy je úzkostná porucha charakterizovaná extrémním strachem z prožívání panických příznaků, ale s absencí jakékoli skryté anamnézy panických záchvatů.
Agorafobie se typicky vyvíjí jako důsledek panické poruchy. V malé menšině případů se však agorafobie může vyvinout sama od sebe, aniž by byla vyvolána nástupem panických záchvatů. Historicky se vedly debaty o tom, zda Agorafobie bez paniky skutečně existovala, nebo zda byla pouze projevem jiných poruch, jako je panická porucha, celková úzkostná porucha, vyhýbající se porucha osobnosti a sociální fóbie. Jeden výzkumník řekl: „ze 41 agorafobiků pozorovaných (na klinice) během 1 roku pouze 1 vyhovoval
diagnóze agorafobie bez panických záchvatů, a dokonce i tato konkrétní klasifikace byla sporná…Nečekejte, že uvidíte příliš mnoho agorafobiků bez paniky“ (Barlow & Waddell, 1985). Navzdory této dřívější skepsi se v současnosti uvažuje o tom, že Agorafobie bez panické poruchy je skutečně platná, unikátní nemoc, která prošla do značné míry bez povšimnutí, protože u jejích nemocných je mnohem méně pravděpodobné, že by vyhledali klinickou léčbu.
Diagnostická kritéria (DSM-IV-TR)
DSM-IV-TR, široce používaný manuál pro diagnostiku duševních poruch, definuje Agorafobii bez anamnézy panické poruchy jako: