Pojem anal-retentive (nebo anally retentive) je jedním z mnoha příkladů freudovské terminologie, které si našly cestu do běžného užívání s mírným posunem původního významu.
V běžném užívání se fráze „anální retenční“, „anální retenční“ nebo „anální“ používají k popisu určitého stylu chování, a předpokládá se, že je to způsobeno tím, že člověk sevře svůj anální svěrač, což způsobuje retenci výkalů. Nemusí to být nutně doslovný případ, ani to obvykle není myšleno doslovně.
Osoba charakterizovaná jako anal-retentive je vnímána jako přehnaně znepokojující o „procházejících výkalech“: malé detaily fekální konzistence, barvy a aroma nebo jako jinak příliš upjatá nebo rozrušená nad běžně normální evakuací.
Dnes je však tento termín často používán pro každého, kdo je považován za příliš ustaraného o drobné detaily a neschopného zaujmout filozofický postoj k chybám. Toto metaforické užívání se stalo tak běžným, že poněkud názorný doslovný význam fráze je často těmi, kdo ji používají, přehlížen.
Jiný termín používaný v podobném kontextu je „rozčesávání vlasů“. Zamýšlená implikace je, že „análně retenční“ člověk se potřebuje trochu „uvolnit“ místo toho, aby se toho „držel“.
Termín anal-retentive (nebo anally retentive, anální retentive) pochází z freudovské psychologie, i když v běžném užívání byl původní význam změněn. Tento termín je často označován jednoduše jako anální.
Konverzačně se tento termín často používá k popisu osoby považované za příliš posedlou drobnými detaily. Jeho kořeny jsou prý z teorií Sigmunda Freuda.
Termín je často používán v hanlivém smyslu k popisu osoby s takovou pozorností k detailu, že posedlost se stává pro ostatní nepříjemností a může být provedena na úkor análně-retenční osoby.
Vztah k freudovské teorii
Tyto rysy byly Freudem považovány za související s anální fází psychosexuálního vývoje v době, kdy se pozornost kojence přesouvá od orální stimulace k anální stimulaci (včetně střev a močového měchýře), obvykle synchronní s učením se ovládat své vylučovací funkce, v době záchodového tréninku. Freud teoretizoval, že u dětí, které zažívají konflikty v tomto období, se mohou rozvinout „anální“ osobnostní rysy, konkrétně ty spojené s dětskou snahou o vylučovací kontrolu: spořádanost, tvrdohlavost, nutkání k ovládání. Ti, jejichž anální charakteristiky pokračují do pozdějšího života, jsou prý „anální retenční“, nebo naopak ti, kteří anální charakteristiky odmítají, jsou prý „anální expulzivní“ osobnostní typy. Někteří se domnívají, že se jedná o mírný projev obsedantně-kompulzivní poruchy nebo obsedantně-kompulzivní poruchy osobnosti.