Ataraxie (Ἀταραξία „klid“) je řecký termín používaný Pyrrhem a Epikurem pro lucidní stav, charakterizovaný osvobozením od starostí nebo jiných starostí.
Pro Epikurejce byla ataraxie synonymem jediného opravdového štěstí, které je pro člověka možné. Znamená stav robustního klidu, který se odvozuje od toho, že se člověk vyhýbá víře v posmrtný život, nebojí se bohů, protože jsou k nám odtažití a nezajímají se o nás, vyhýbá se politice a zlobivým lidem, obklopuje se důvěryhodnými a láskyplnými přáteli a hlavně je láskyplná, ctnostná osoba, hodná důvěry.
Pro Pyrrhoňany, vzhledem k neschopnosti říci, které smyslové dojmy jsou pravdivé a které nepravdivé, je to právě klid, který vzniká tím, že se pozastavuje soud nad dogmatickými přesvědčeními nebo nad čímkoli nesamozřejmým a pokračuje v pátrání. Tento zážitek prý padl na malíře Apellu, který se pokoušel namalovat pěnivé sliny koně. Byl tak neúspěšný, že to ve vzteku vzdal a hodil houbu, kterou si čistil štětce, na médium, čímž vyvolal účinek koňské pěny.
Stoikové také hledali duševní klid a ataraxii považovali za něco, co je žádoucí, a často tento termín používali, ale pro ně byl analogickým stavem, dosaženým stoickým mudrcem, apatie nebo absence vášně.