Sherrington je považován za jednoho z otců neurovědy.
Sherrington použil reflexy v míše jako způsob zkoumání obecných vlastností neuronů a nervového systému. Tyto experimenty ho vedly k postulování „Sherringtonova zákona reciproční inervace“, který říká, že při každé nervové aktivaci svalu dochází k odpovídající inhibici protilehlého svalu. Sherrington je známý také díky svému studiu synapse, což je slovo, které vymyslel pro tehdejší teoretický spojovací bod neuronů. Jeden ze Sherringtonových studentů, John Carew Eccles, později získal za svou práci o synapsích v roce 1963 Nobelovu cenu. Další Sherringtonovy neurovědecké výzkumy se týkaly propriocepce a nervové kontroly držení těla.
Vitráž v jídelně Caius College v Cambridgi připomínající C. S. Sherringtona.
Sherrington se narodil v Londýně. Studoval fyziologii pod vedením sira Michaela Fostera na univerzitě v Cambridge. V roce 1887 nastoupil na lékařskou fakultu St Thomas’s. V roce 1895 se stal profesorem na univerzitě v Liverpoolu. V roce 1913 převzal Waynfleteovu profesuru fyziologie na Oxfordské univerzitě. V letech 1920-1925 byl prezidentem Královské společnosti. V roce 1922 obdržel Sherrington Rytířský velkokříž britského impéria a v roce 1924 Řád za zásluhy. V roce 1935 odešel Sherrington z Oxfordu do důchodu, ale nadále přednášel a psal. Zemřel v Eastbourne v Sussexu.
Mezinárodní astronomická unie po něm pojmenovala kráter Sherrington. Stejně jako jedna z budov Liverpoolské univerzity, v níž se nacházejí přednáškové sály pro výuku medicíny, laboratoře pro pregraduální studium farmakologie a fyziologie a výzkumné centrum lidské anatomie (HARC).
Johannes Fibiger (1926) –
Julius Wagner-Jauregg (1927) –
Charles Nicolle (1928) –
Christiaan Eijkman / Frederick Hopkins (1929) –
Karl Landsteiner (1930) –
Otto Warburg (1931) –
Charles Sherrington / Edgar Adrian (1932) –
Thomas Morgan (1933) –
George Whipple / George Minot / William Murphy (1934) –
Hans Spemann (1935) –
Henry Dale / Otto Loewi (1936) –
Albert Szent-Györgyi (1937) –
Corneille Heymans (1938) –
Gerhard Domagk (1939) –
Henrik Dam / Edward Doisy (1943) –
Joseph Erlanger / Herbert Gasser (1944) –
Alexander Fleming / Ernst Chain / Howard Florey (1945) –
Hermann Müller (1946) –
Carl Cori / Gerty Cori / Bernardo Houssay (1947) – –
Paul Müller (1948) –
Walter Hess / Egas Moniz (1949) – –
Edward Kendall / Tadeusz Reichstein / Philip Hench (1950)