Daniel Clement Dennett (narozen 28. března 1942 v Bostonu, MA, USA) je významný americký filozof. Dennett se zabývá filozofií mysli a filozofií vědy, zejména pokud jde o evoluční biologii a kognitivní vědu.
Dennett strávil část svého dětství v Bejrútu, kde jeho otec, agent kontrarozvědky Úřadu strategických služeb, pracoval během druhé světové války na americké legaci. Mladý Dennett se s rodinou vrátil do Massachusetts v roce 1947 poté, co jeho otec zahynul při nevyjasněné letecké havárii.
Daniel Dennett navštěvoval Phillips Exeter Academy a v roce 1963 získal bakalářský titul z filozofie na Harvardově univerzitě (Cambridge, MA). V roce 1965 získal doktorát z filozofie na Oxfordské univerzitě (Oxford, Anglie), kde studoval pod vedením slavného filozofa Gilberta Ryla. V současné době (srpen 2005) je Dennett profesorem filozofie Austina B. Fletchera, univerzitním profesorem a spoluředitelem Centra pro kognitivní studia (spolu s Rayem Jackendoffem) na Tuftsově univerzitě (Medford, MA).
Daniel Dennett na Tahiti v roce 1984
V roce 1983 přednesl přednášku Johna Locka na Oxfordské univerzitě, v roce 1985 přednášku Gavina Davida Younga v australském Adelaide a v roce 1986 Tannerovu přednášku v Michiganu a mnoho dalších. V roce 2001 mu byla udělena cena Jeana Nicoda a přednesl přednášky Jeana Nicoda v Paříži. Získal dvě Guggenheimova stipendia, Fulbrightovo stipendium a stipendium Centra pro pokročilá studia v oblasti behaviorálních věd. V roce 1987 byl zvolen členem Americké akademie umění a věd. Byl spoluzakladatelem (1985) a spoluředitelem Curricular Software Studio na Tuftsově univerzitě a podílel se na návrhu muzejních expozic o počítačích pro Smithsonian Institution, Muzeum vědy v Bostonu a Muzeum počítačů v Bostonu. Je také vášnivým námořníkem.
Dennett je autorem několika významných knih o evoluci a vědomí. Je předním zastáncem teorie, kterou někteří označují jako neurální darwinismus (viz také chamtivý redukcionismus). Dennett je také známý svým argumentem proti kváliím; tvrdí, že tento pojem je natolik zmatený, že jej nelze nijak využít ani pochopit bezrozporným způsobem, a proto nepředstavuje platné vyvrácení fyzikalismu. Tento argument nejobsáhleji představil ve své knize Consciousness Explained (Vysvětlení vědomí).
Dennett na několika místech (např. v knize „Autoportrét“ v Brainchildren) poznamenal, že jeho celkový filozofický projekt zůstal od dob jeho studia v Oxfordu do značné míry stejný. Jde mu především o to, aby poskytl filozofii mysli, která je založena na empirickém výzkumu a přináší mu ovoce. Ve své původní disertační práci Obsah a vědomí rozdělil problém vysvětlení mysli na potřebu teorie obsahu a teorie vědomí. Tomuto rozlišení zůstal věrný i jeho přístup k tomuto projektu. Stejně jako má Obsah a vědomí dvojčlennou strukturu, rozdělil podobně i Brainstorms na dvě části. Později shromáždil několik esejů o obsahu v knize The Intentional Stance a své názory na vědomí syntetizoval do jednotné teorie v knize Consciousness Explained. Tyto svazky respektive tvoří nejrozsáhlejší rozpracování jeho názorů a často se k nim v pozdějších spisech vrací.
Již v knize Consciousness Explained (Vysvětlení vědomí) je patrný Dennettův zájem o schopnost evoluce vysvětlit některé obsahotvorné rysy vědomí, což se od té doby stalo nedílnou součástí jeho programu. Obhajuje teorii, kterou někteří označují jako neurální darwinismus. Předkládá také argument proti qualii; tvrdí, že tento pojem je natolik zmatený, že jej nelze nijak využít ani chápat bezrozporně, a proto nepředstavuje platné vyvrácení fyzikalismu. Velká část Dennettových prací z 90. let se zabývala doplněním jeho předchozích myšlenek o řešení stejných témat z evolučního hlediska, od toho, čím se liší lidská mysl od zvířecí (Kinds of Minds), až po to, jak je svobodná vůle slučitelná s naturalistickým pohledem na svět (Freedom Evolves). Jeho nejnovější kniha Breaking the Spell (Prolomení kouzla) je pokusem podrobit náboženskou víru stejnému zacházení a vysvětlit možné evoluční důvody fenoménu náboženských skupin.
Je sice zřejmé, že Dennett se nehlásí k řadě kategorií (jako je karteziánský materialismus a dualismus), ale už méně je jasné, do kterých z nich se řadí. Jak o tom Dennett hovořil:
[Jiní] poznamenávají, že mé „vyhýbání se standardní filosofické terminologii pro diskusi o těchto věcech“ mi často působí problémy; filosofové mají problém pochopit, co říkám a co popírám. Mé odmítání hrát s kolegy je samozřejmě záměrné, protože standardní filosofickou terminologii považuji za horší než zbytečnou – za hlavní překážku pokroku, protože se skládá z tolika chyb.
– Daniel Dennett, Poselství je: Neexistuje žádné médium
Dennett se ztotožňuje s několika termíny. V knize Consciousness Explained (Vysvětlení vědomí) přiznává: „Jsem jakýsi ‚teleofunkcionalista‘, samozřejmě možná původní teleofunkcionalista“. Dále říká: „Jsem připraven vyjít ze skříně jako jakýsi verifikacionalista“. V knize Breaking the Spell přiznává, že je „jasný“, a několikrát tento termín obhajuje. Kvaliofil je přezdívka Daniela Dennetta pro filosofa, který věří v qualia.
Úloha v evoluční diskusi
Dennettovy názory na evoluci jsou označovány za silně adaptační, v souladu s názory etologa Richarda Dawkinse. V knize Darwinova nebezpečná myšlenka se Dennett projevil ještě ochotněji než Dawkins, když v tištěné podobě obhajoval adaptacionismus a celou kapitolu věnoval kritice názorů paleontologa Stephena Jay Goulda. To vedlo k určitému odporu ze strany Goulda a jeho příznivců, kteří tvrdí, že Dennett svá tvrzení přeceňuje a Gouldova zkresluje.
První stabilní závěr, ke kterému jsem dospěl, byl, že jediné, co mozek dokáže, je přiblížit se reaktivitě na významy, kterou předpokládáme v každodenním mentalistickém diskurzu. Když dojde na mechanický tlak, mozek vždycky dělal to, k čemu ho přiměly aktuální, lokální, mechanické okolnosti, ať už by měl dělat cokoli, ať už by pohled z boží perspektivy odhalil jakýkoli skutečný význam jeho aktuálních stavů. Ale v dlouhodobém horizontu mohl být mozek navržen – evolučními procesy – tak, aby dělal správné věci (z hlediska smyslu) s vysokou spolehlivostí. … Mozky jsou syntaktické motory, které mohou napodobovat kompetenci sémantických motorů. … Oceňování významů – jejich rozlišování a rozlišování – je ústředním bodem naší vize vědomí, ale toto přesvědčení, že já, uvnitř, se významy přímo zabývám, se ukazuje být spíše něčím jako blahodárnou „uživatelskou iluzí“.
– Daniel Dennett, Děti mozku