Deutschova škálovací iluze, kterou objevila Diana Deutschová v roce 1973, je sluchová iluze vytvářená souběžným vzestupným a sestupným velkým škálováním začínajícím v oddělených stereokanálech s každou další notou přepínanou na opačný kanál. S levým kanálem: C‘-D-A-F–A-D-C‘; a pravým: C-B-E-G-E-B-C; ucho slyší oba: C‘-B-A-G–A-B-C‘; a: C-D-E-F–E-D-C. Tóny jsou sinusové vlny se stejnou amplitudou a sekvence se přehrává opakovaně bez přestávky rychlostí čtyř tónů za sekundu. (Poslechněte si ukázku stereofonního zvuku uvedenou níže.)
Při poslechu iluze přes sluchátka slyší většina praváků melodii odpovídající vyšším tónům jako vpravo a melodii odpovídající nižším tónům jako vlevo. Když jsou pozice sluchátek obrácené, zdá se, že vyšší tóny nadále přicházejí zprava a nižší tóny zleva. Jiní lidé zažívají různé iluze, jako jsou vyšší tóny vlevo a nižší tóny vpravo, nebo vzor, ve kterém se zdá, že zvuky jsou lokalizovány různými a měnícími se způsoby. Praváci a leváci se statisticky liší v tom, jak je iluze měřítka vnímána.
Stejně jako u všech (většiny?) ostatních smyslových iluzí, jsou výsledkem činnosti mozku „vyčistit“ data, kterými je krmen, aby jim dal smysl.
V tomto případě vnímá 2 logické signály, každý z poloviny not, na rozdíl od řetězce náhodných výskytů pro každou notu.
Kdykoliv je korelace, mozek se z ní snaží vytvořit vzor. Vzor nemusí být stoprocentně přesný nebo to, co původní odesílatel zamýšlel, ale obvykle je dostatečně přesný na to, aby se druh vyvinul a trénoval svou přirozenou nervovou síť.
Jakýkoli hrubý signální procesor může být oklamán. Jakýkoli složitý signální procesor může být příliš složitý, velký, drahý, pomalejší než v reálném čase atd., aby mohl být prakticky využitelný. Praktický, v našem případě, znamenající vyvažování nákladů/efektivity pro zajištění přežití/evoluce.