V ekonomii se tato situace označuje jako dynamická nekonzistence nebo časová nekonzistence: Preference rozhodovatele se v průběhu času mění tak, že preference v jednom časovém okamžiku jsou nekonzistentní s preferencemi v jiném časovém okamžiku. Často je nejjednodušší uvažovat o preferencích v čase v tomto kontextu tak, že si představíme rozhodovatele jako mnoho různých „já“, přičemž každé „já“ představuje rozhodovatele v jiném časovém okamžiku. Existuje tedy například moje dnešní „já“, moje zítřejší „já“, moje příští úterý „já“, moje za rok „já“ atd. Nekonzistence nastane, když se preference některých „já“ nějakým způsobem neshodují.
Jeden typ nekonzistence je více spojen s teorií her a v tomto případě se častěji používá terminologie „dynamická nekonzistence“. Jiný typ nekonzistence je blíže spojen s behaviorální ekonomií a v tomto případě se častěji používá terminologie „časová nekonzistence“[vágní].
V kontextu teorie her je dynamická nekonzistence situace v dynamické hře, kdy nejlepší plán hráče pro určité budoucí období není optimální, když toto budoucí období nastane. Dynamicky nekonzistentní hra je subgame imperfect. V tomto kontextu se nekonzistence týká především závazků a věrohodných hrozeb. Projevuje se porušením Bellmanova principu optimality vůdcem nebo dominantním hráčem, jak ukázali Simaan a Cruz (1973a, 1973b).
Firma se například může chtít zavázat, že výrazně sníží cenu výrobku, který prodává, pokud na její trh vstoupí konkurenční firma. Pokud by tato hrozba byla věrohodná, odradila by konkurenta od vstupu na trh. Firma by však nemusela být schopna zavázat se v budoucnu k takovému opatření, protože pokud by konkurent skutečně vstoupil na trh, mohla by firma v budoucnu usoudit, že vzhledem k tomu, že konkurent je nyní na trhu a nemá smysl se snažit odradit od vstupu, není nyní v jejím zájmu dramaticky snižovat cenu. Hrozba jako taková by nebyla věrohodná. Současné „já“ firmy má preference, podle kterých by se budoucí „já“ mělo k hrozbě zavázat, ale budoucí „já“ má preference, podle kterých hrozbu neprovede. Z toho vyplývá dynamická nekonzistence.
V kontextu behaviorální ekonomie souvisí časová nekonzistence s tím, že každé různé já rozhodovatele může mít odlišné preference pro současnou a budoucí volbu.
Jedním z běžných způsobů, jak se mohou „já“ lišit ve svých preferencích, je, že mohou být modelováni tak, že všichni zastávají názor, že přítomnost má obzvláště vysokou hodnotu ve srovnání s jakýmkoli budoucím časem. Tomuto jevu se někdy říká efekt bezprostřednosti nebo časové diskontování. V důsledku toho se současné já bude příliš starat o sebe a málo o svá budoucí já. Literatura o sebekontrole se na tento typ časové nekonzistence hodně spoléhá a týká se řady témat včetně prokrastinace, závislostí, snah o hubnutí a spoření na důchod.
Časová nekonzistence v podstatě znamená, že existuje neshoda mezi různými já rozhodovatele ohledně toho, jaké kroky by měly být podniknuty. Formálně uvažujme ekonomický model s různými matematickými váhami přiřazenými užitkům jednotlivých „já“. Uvažujme možnost, že pro libovolné dané „já“ se váhy, které toto „já“ přikládá všem užitkům, mohou lišit od vah, které všem užitkům přikládá jiné dané „já“. Důležitou úvahou je nyní relativní váha mezi dvěma konkrétními užitkovými hodnotami. Bude tato relativní váha stejná pro jedno dané „já“ a pro jiné dané „já“? Pokud ano, pak se jedná o případ časové konzistence. Pokud jsou relativní váhy všech dvojic užitků pro všechny dané „já“ stejné, pak má rozhodovatel časově konzistentní preference. Pokud existuje případ jednoho relativního vážení užitků, kdy jedno „já“ má jiné relativní vážení těchto užitků než jiné „já“, pak máme případ časové nekonzistence a o rozhodovateli se bude říkat, že má časově nekonzistentní preference.
V ekonomických modelech, které zahrnují rozhodování v čase, se běžně předpokládá, že rozhodující se osoby jsou exponenciální diskontéři; to se studenti obvykle učí. Exponenciální diskontování vede k časově konzistentním preferencím. Exponenciální diskontování a obecněji časově konzistentní preference jsou často předpokládány v teorii racionální volby, protože znamenají, že všechna rozhodovací já budou souhlasit s volbami, které učiní každé z nich. Jakékoli rozhodnutí, které jedinec učiní sám za sebe předem, zůstane platné (tj. optimální volba) s postupujícím časem, pokud se užitek sám nezmění.
Empirický výzkum však jasně dokazuje, že časová nekonzistence je ve skutečnosti v lidských preferencích běžná. To by znamenalo nesouhlas různých já lidí s učiněnými rozhodnutími a odmítnutí aspektu časové konzistence teorie racionální volby.
Například si můžete vybrat, zda zítra dostanete den volna, nebo až za měsíc a půl. Předpokládejme, že byste si vybrali jeden den volna zítra. Nyní si představte, že byste byli požádáni o stejnou volbu před deseti lety. To znamená, že jste tehdy byli dotázáni, zda byste dali přednost tomu, abyste dostali jeden den volna za deset let, nebo abyste dostali jeden a půl dne volna za deset let a jeden měsíc. Předpokládejme, že byste si tehdy vzali den a půl volna. Jednalo by se o případ časové nekonzistence, protože vaše relativní preference pro zítřek a pro měsíc by se lišily ve dvou různých časových okamžicích – konkrétně nyní a před deseti lety. Rozhodnutí učiněné před deseti lety ukazuje na preferenci odloženého uspokojení, ale rozhodnutí učiněné těsně před touto skutečností ukazuje na preferenci okamžitého uspokojení.
Obecněji řečeno, lidé mají systematickou tendenci přecházet s blížícím se okamžikem spotřeby na „neřesti“ (výrobky nebo činnosti, které jsou příjemné z krátkodobého hlediska) a na „ctnosti“ (výrobky nebo činnosti, které jsou považovány za hodnotné z dlouhodobého hlediska), a to i v případě, že se jedná o změnu předem učiněných rozhodnutí.
Jedním ze způsobů, jak byly časově nekonzistentní preference formálně zavedeny do ekonomických modelů, je nejprve zadat rozhodovateli standardní exponenciálně diskontované preference a poté přidat další člen, který silně diskontuje jakýkoli čas, který není nyní. Preference tohoto druhu se nazývají „preference založené na přítomnosti“. Dalším běžně používaným modelem, který umožňuje získat realističtější výsledky s ohledem na lidské rozhodování, je model hyperbolického diskontování.
Jiná forma dynamické nekonzistence vzniká jako důsledek projekčního zkreslení (nezaměňovat se stejnojmenným obranným mechanismem). Lidé mají tendenci špatně odhadovat své budoucí mezní užitky, protože předpokládají, že zůstanou na současné úrovni. To vede k nekonzistenci, protože mezní užitky (například vkus) se v průběhu času mění způsobem, který jedinec neočekával. Například když jsou jedinci požádáni, aby si k budoucímu jídlu vybrali mezi kouskem ovoce a nezdravou svačinkou (např. tyčinkou), je jejich volba silně ovlivněna současnou úrovní hladu. Jedinci se mohou stát závislými na kouření nebo drogách, protože podceňují budoucí mezní užitek těchto návyků (například chuť na cigarety), jakmile se stanou závislými.
Hra v normální formě – Hra v rozsáhlé formě – Kooperativní hra – Informační soubor – Preference
Nashova rovnováha – Subgame perfection – Bayesian-Nash – Perfect Bayesian – Trembling hand – Proper equilibrium – Epsilon-equilibrium – Correlated equilibrium – Sequential equilibrium – Quasi-perfect equilibrium – Evolutionarily stable strategy – Risk dominance – Pareto efficiency
Dominantní strategie – Čistá strategie – Smíšená strategie – Tit for tat – Grim trigger – Tajná dohoda – Zpětná indukce
Symetrická hra – Dokonalá informace – Dynamická hra – Sekvenční hra – Opakovaná hra – Signální hra – Levná řeč – Hra s nulovým součtem – Návrh mechanismu – Problém vyjednávání – Stochastická hra – Nepřechodná hra – Globální hry
Vězňovo dilema – Cestovatelovo dilema – Koordinační hra – Kuře – Dilema dobrovolníka – Dolarová aukce – Souboj pohlaví – Hon na jelena – Odpovídající penízky – Hra na ultimátum – Hra na menšinu – Kámen-papír-nůžky – Pirátská hra – Hra na diktátora – Hra na veřejné statky – Blotové hry -Válka o úbytek – Problém baru El Farol – Stříhání dortu – Hra na Cournota – Mrtvý zámek – Dilema strávníka – Uhodni 2/3 průměru – Kuhnův poker -Nashova vyjednávací hra – Hra na prověřování – Hra na signalizaci – Hra na důvěru – Hra na princeznu a příšeru
Věta o minimu – Purifikační věta – Lidová věta – Princip zjevení – Arrowova věta o nemožnosti