Elektromagnetická indukce je vytvoření rozdílu elektrického potenciálu (nebo napětí) přes vodič umístěný v měnícím se magnetickém toku.
Michael Faraday je obecně připisován s tím, že objevil indukční jev v [1831 i když to může být předjímal práce Francesco Zantedeschi v 1829.
Faraday zjistil, že elektromotorická síla (EMF) vytvářená kolem uzavřené dráhy je úměrná rychlosti změny magnetického toku přes jakýkoli povrch ohraničený touto dráhou.
V praxi to znamená, že při změně magnetického toku povrchem ohraničeným vodičem bude v jakémkoli uzavřeném obvodu indukován elektrický proud. Platí to bez ohledu na to, zda pole samo změní svou pevnost nebo jím bude vodič přesunut.
Elektromagnetická indukce je základem provozu generátorů, indukčních motorů, transformátorů a většiny dalších elektrických strojů.
Faradayův zákon elektromagnetické indukce uvádí, že:
Pro běžné, ale zvláštní případ, na cívku drátu, skládající se z N smyček se stejnou plochou, Faradayův zákon elektromagnetické indukce uvádí, že
Dále Lenzův zákon udává směr vyvolaného emf, tedy:
Za znaménko minus ve výše uvedené rovnici proto odpovídá Lenzův zákon.
Principy elektromagnetické indukce se uplatňují v mnoha přístrojích a systémech, včetně: