V psychologii, a kognitivních vědách obecněji, je enactivismus teoretickým přístupem k pochopení mysli. Zahrnuje historickou perspektivu – v tom smyslu, že vývojová trajektorie každého jedince formuje jeho chápání reality – s tím výsledkem, že je vidět, že zahrnuje a syntetizuje argumenty z vtěleného a situovaného poznávání, aby představoval alternativu ke kognitivismu.
V základní rovině je enactivismus anti-dualistický. Neexistuje žádné „jádrové“ já, ale spíše zapouzdřený soubor asociací závislých na kontextu, které kolektivně poskytují úhel pohledu při přístupu k momentálním problémům bytí. V tomto smyslu lze pozorovat, jak jednotlivci „dorůstají“ do světa; ten není a priori „zastoupen“.