Etnocentrika je pohled na věci, ve kterém je středem všeho vlastní skupina nebo já a všechny ostatní jsou s ohledem na ni škálovány a hodnoceny. Lze ji popsat jako tendenci dívat se na svět především z pohledu vlastní perspektivy, přičemž hlavním vlivem je kultura. Lidé se často cítí etnocentricky při prožívání „kulturního šoku“ nebo když chování není pochopeno kvůli kulturním rozdílům.
Různí badatelé se zabývají etnocentrismem, neboť se týká jejich specializovaných oborů. Tento článek se zabývá antropologií, politologií a zejména sociologií.
Tento termín zavedl William Graham Sumner, sociální evolucionista a profesor politologie a sociálních věd na Yaleově univerzitě. Definoval ho jako názor, že „vlastní skupina je centrem všeho“, podle kterého jsou posuzovány všechny ostatní skupiny. Etnocentrismus často zahrnuje přesvědčení, že vlastní rasa nebo etnická skupina je nejdůležitější a/nebo že některé nebo všechny aspekty její kultury jsou nadřazeny těm ostatních skupin. V rámci této ideologie budou jednotlivci posuzovat jiné skupiny ve vztahu k jejich vlastní konkrétní etnické skupině nebo kultuře, zejména s ohledem na jazyk, chování, zvyky a náboženství. Tyto etnické odlišnosti a dílčí rozdělení slouží k definování jedinečné kulturní identity každého etnika.
Antropologové jako Franz Boas a Bronislaw Malinowski tvrdili, že každá lidská věda musí přesahovat etnocentrismus vědce. Oba naléhali na antropology, aby prováděli etnografickou práci v terénu, aby překonali svůj etnocentrismus. Boas rozvíjel princip kulturního relativismu a Malinowski rozvíjel teorii funkcionalismu jako nástroje pro rozvoj neeetnocentrických studií různých společností. Knihy The Sexual Life of Savages od Malinowského, Patterns of Culture od Ruth Benedictové a Coming of Age in Samoa od Margaret Meadové (dvou Boasových studentů) jsou klasickými příklady antietnocentrické antropologie.
V politologii a styku s veřejností používali tento pojem nejen akademici k vysvětlení nacionalismu, ale aktivisté a politici používali nálepky jako etnocentrismus a etnocentrismus ke kritice národních a etnických skupin jako nesnesitelně sobeckých – nebo přinejlepším kulturně zaujatých (viz kulturní zaujatost).
Příkladem jsou Toynbeeho poznámky, že starověká Persie se považovala za střed světa a na ostatní národy pohlížela jako na stále barbarštější podle jejich vzdálenosti. Samotný název Číny je složen z ideografů, které znamenají „střed“, respektive „země“, a tradiční čínské mapy světa ukazují Čínu ve středu. Je také důležité poznamenat, že to nebyla jen Čína, kdo na tuto myšlenku skočil. Na vrcholu čínského impéria Japonci, Korejci, Vietnamci a Thajci také věřili, že Čína je středem vesmíru a označovali Čínu jako střední království. Dodnes Japonsko, Korea a Viet Nam stále označují Čínu jako střední království. Anglie definovala světové poledníky sama se sebou na středové čáře a dodnes se zeměpisná délka měří ve stupních východně nebo západně od Greenwiche, čímž se ustanovuje jako fakt anglo-centristický světonázor. Původní americká kmenová jména se často překládají jako nějaká varianta na „lid“; jiné kmeny byly označovány často pejorativními jmény. Spojené státy se tradičně pojímají jako země s jedinečnou rolí ve světových dějinách – proslule charakterizovanou prezidentem Abrahamem Lincolnem jako „poslední, nejlepší naděje Země“ – což je pohled známý jako americká výjimečnost.
Japonské slovo pro cizince („gaidžin“) může také znamenat „cizinci“ a Japonci tento termín běžně nepoužívají k popisu sebe sama při návštěvě jiných zemí. Vylučuje také ty, kteří pocházejí ze země, kde je mluvčí. Pro japonského turistu v New Yorku nejsou gaidžin japonští turisté nebo Newyorčané, ale ti, kteří jsou jiné národnosti a navštěvují New York.
Ve Spojených státech jsou cizinci nebo přistěhovalci, kteří nejsou považováni za rezidenty, nazýváni „cizinci“ a v případě, že nemají v dané zemi právní status, jsou nazýváni „ilegálními cizinci“. Konotace tohoto slova nevypovídá pouze o čistém etnocentrismu, ale je v jistém smyslu vzdálenou řečí používanou mezi americkým občanem a přistěhovalcem nebo návštěvníkem.
Psychologické základy etnocentrismu
Psychologickou oporou etnocentrismu je zřejmě to, že etnocentrická osoba přiřazuje různým kulturám vyšší nebo nižší status nebo hodnotu, která pak předpokládá, že kultura vyššího statusu nebo hodnoty je ze své podstaty lepší než jiné kultury. Etnocentrická osoba při přiřazování statusu nebo hodnoty různým kulturám automaticky přiřazuje své vlastní kultuře nejvyšší status nebo hodnotu.
Etnocentrismus je přirozeným výsledkem pozorování, že většina lidí je spokojenější a dává přednost společnosti lidí, kteří jsou jako oni, sdílejí podobné hodnoty a chovají se podobně. Není neobvyklé, že člověk považuje to, čemu věří, za nejvhodnější systém víry nebo to, jak se chová, za nejvhodnější a nejpřirozenější chování.
Osoba, která se narodí do určité kultury a vyroste tak, že bude vstřebávat hodnoty a chování dané kultury, si vytvoří myšlenkové vzorce odrážející tuto kulturu jako normální. Pokud pak daná osoba zažije jiné kultury, které mají jiné hodnoty a normální chování, zjistí, že myšlenkové vzorce odpovídající její rodné kultuře a významy, které její rodná kultura přikládá chování, nejsou pro nové kultury vhodné. Avšak vzhledem k tomu, že je daná osoba zvyklá na svou rodnou kulturu, může být pro danou osobu obtížné vidět chování lidí z jiné kultury spíše z hlediska této kultury než z hlediska svého vlastního.
Etnocentrická osoba bude vnímat ty kultury jiné, než je jejich rodná kultura, jako nejen odlišné, ale také do určité míry nesprávné. Etnocentrická osoba bude vzdorovat nebo odmítat nové významy a nové myšlenkové vzorce, protože jsou považovány za méně žádoucí než ty rodné kultury.
Etnocentrický člověk může také přijmout novou kulturu, zavrhnout svou rodnou kulturu, vzhledem k tomu, že přijatá kultura je jaksi nadřazená rodné kultuře.
Kmenové a rodinné skupiny jsou často považovány za dominantní v ekonomickém prostředí, kde jsou vysoké transakční náklady. Příkladem jsou zločinecké syndikáty Ruska, Sicílie a Spojených států, vězeňské gangy a obchod s diamanty (Salter 2002).
V průběhu dějin se válčící frakce skládaly z poměrně homogenních etnických skupin. Etnické sváry jsou považovány za dominantu krajiny v mnoha částech světa až do dnešních dnů. Evoluční psychologie předpokládá, že důvod vzniku těchto uskupení pramení ze sladění zájmů mezi příslušníky těchto skupin kvůli jejich genetické podobnosti. Nezávisle na evoluční psychologii pozorovatelé jako Shelby Steeleová naznačili, že etnocentrismus je oporou každé moderní společnosti a v případech, jako je bělošská a černošská populace v USA, programy jako afirmativní akce slouží pouze k ulehčení morálního svědomí bělošské populace. Lidé jako Steeleová chovají respekt k hlasitým rasistům, protože na rozdíl od zbytku populace jsou schopni odhalit své upřímné pocity týkající se rasy a etnicity.