Příklad, ve smyslu vyvinutém filozofem vědy Thomasem Kuhnem, je dobře známým použitím vědecké teorie.
Podle Kuhna se ve vědecké praxi střídají období normální vědy a mimořádné/revoluční vědy. V obdobích normalizace mají vědci tendenci hlásit se k velkému množství vzájemně propojených poznatků, metod a předpokladů, které tvoří panující paradigma (více informací o Kuhnově modelu viz posun paradigmatu). Normální věda představuje řadu „hádanek“, které jsou vyřešeny v době, kdy vědci zkoumají svůj obor. Řešení některých z těchto hádanek se stává dobře známým a jsou příkladem oboru.
Kuhn představil koncept exempláře v postskriptu k druhému vydání Struktury vědeckých revolucí. Poznamenal, že
Od těch, kdo studují vědeckou disciplínu, se očekává, že znají její exempláře. Neexistuje žádná pevná množina exemplářů, ale pro dnešního fyzika by určitě zahrnovala takové věci jako harmonický oscilátor z mechaniky a atom vodíku z kvantové mechaniky. Pro dnešního biologa množina zahrnuje populační variace motýla evropského (Biston betularia) a konvergentní evoluci křídel.