Biopolitika
Genopolitika
Neuropolitika
Genopolitika je studium genetického základu politického chování a postojů. Kombinuje genetiku chování, psychologii a politologii a úzce souvisí s nově vznikajícími obory neuropolitiky (studium neurálního základu politického chování a postojů) a politické fyziologie (studium biofyzikálních korelátů politických postojů a chování).
The Chronicle of Higher Education nedávno popsal růst genopolitiky jako studijní obor a New York Times Magazine zahrnul genopolitiku do svého „Osmého ročníku v idejích“ s tím, že tento termín původně vymyslel James Fowler.
Dvojstudie politických postojů
Psychologové a behaviorální genetici začali v 80. letech 20. století používat studie dvojčat ke studiu odchylek ve společenských postojích a tyto studie naznačily, že svou roli hrají jak geny, tak prostředí. Zejména Nick Martin a jeho kolegové publikovali vlivnou studii dvojčat o sociálních postojích v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences v roce 1986.
Tato raná práce však konkrétně neanalyzovala, zda politické orientace jsou či nejsou dědičné, a politologové si až do roku 2005 většinou neuvědomovali dědičnost společenských postojů. V tomto roce publikoval American Political Science Review opětovnou analýzu politických otázek ohledně Martinova průzkumu sociálního postoje dvojčat v tom smyslu, že naznačená liberální a konzervativní ideologie je dědičná. Článek vyvolal značnou debatu mezi kritiky, autory a jejich obhájci.
Dvojstudie politického chování
Původní studie dvojčat naznačovaly, že politické myšlenky jsou dědičné, ale o politickém chování toho moc neříkaly. Článek z roku 2008 zveřejněný v American Political Science Review porovnával veřejně dostupné záznamy o registraci voličů s registrem dvojčat v Los Angeles, analyzoval vlastní nahlášenou volební účast v National Longitudinal Study of Adolescent Health (Add Health) a studoval jiné formy politické participace. Ve všech třech případech geny i prostředí významně přispěly k odchylkám v politickém chování.
Další studie ukázaly, že geny nehrají přímou roli při volbě politické strany, což podpořilo základní zjištění ve studii americké politiky, že volba být demokratem nebo republikánem je do značné míry utvářena rodičovskou socializací. Jiné studie však ukázaly, že rozhodnutí spojit se s jakoukoli politickou stranou a síla této vazby jsou významně ovlivněny geny.
Učenci proto nedávno obrátili svou pozornost ke specifickým genům, které by mohly být spojeny s politickým chováním a postoji. Při vůbec prvním výzkumu, který spojoval specifické geny s politickými fenotypy, byla zjištěna přímá souvislost mezi volební účastí a monoaminooxidázou A (MAO-A) a interakcí genu a prostředí mezi volební účastí a genem pro serotoninový transportér (5HTT) mezi těmi, kdo se často účastnili náboženských aktivit. V dalších výzkumech vědci také zjistili souvislost mezi volební účastí a genem pro dopaminový receptor (DRD2), který je zprostředkován významnou souvislostí mezi tímto genem a tendencí ke spojení s politickou stranou. Novější studie ukazují interakci mezi přátelstvím a genem pro dopaminový receptor (DRD4), který je spojen s politickou ideologií. Ačkoli je tato práce předběžná a potřebuje replikaci, naznačuje, že funkce neurotransmiterů má důležitý vliv na politické chování.
Přístup kandidátských genů k genopolitice se dočkal značné kritiky v článku z roku 2012, publikovaném v American Political Science Review, který tvrdil, že mnohé z kandidátských genů identifikovaných ve výše uvedeném výzkumu jsou spojeny s nespočetnými rysy a chováním. Míra, do jaké jsou tyto geny spojeny s tolika výsledky, tak podkopává zdánlivý význam důkazů spojujících gen s jakýmkoli konkrétním výsledkem.
Výzkumníci použili obecnější přístup a pomocí analýzy vazeb v celém genomu identifikovali chromozomální oblasti spojené s politickými postoji hodnocenými pomocí skóre na škále liberalismu a konzervatismu. Jejich analýza identifikovala několik významných vazebných vrcholů a přidružené chromozomální oblasti naznačují možnou roli NMDA a receptorů příbuzných glutamátu při formování politických postojů. Tato role je však spekulativní, protože analýza vazeb nemůže identifikovat účinek jednotlivých genů.