Hanna Segalová (nar. 1918 ) je britská psychoanalytička, stoupenkyně Melanie Kleinové, předsedkyně Britské psychoanalytické společnosti a místopředsedkyně Mezinárodní psychoanalytické asociace. „Podle všeobecně přijímaného názoru je nestorkou „klasického“ kleinovského myšlení a techniky.“
Hanna Segalová, psychiatrička a psychoanalytička, se narodila v polské Lodži, odkud musela v roce 1939 uprchnout do Velké Británie (přes Švýcarsko a Francii). Zde dokončila studium medicíny a absolvovala psychoanalytický výcvik a analýzu u Melanie Kleinové, jejíž se stala následovnicí a jejíž dílo „nabízí… nejjasnější, nejpřesnější a nejsrozumitelnější objasnění“. Říká se, že bez jejích úvodních prací by se Kleinová nestala tak slavnou a rozhodně by byla mnohem méně přístupná.
Segal psal také o estetice, umění, symbolice, válce a útocích z 11. září, vydal několik knih a četné články, např.
„Její práce na konceptu symbolické rovnice měla zásadní význam pro rozluštění ‚gramatiky‘ psychotické konkrétnosti.“ Segal zde zdůraznil rozdíl mezi symbolem jako reprezentantem a dřívějším stadiem symbolu jako ekvivalentu: „Teprve když je akceptována separace a oddělenost, stává se symbol reprezentantem objektu, místo aby byl s objektem ztotožňován.“
Segal zkoumal vztah války „k tématu ambivalence….Jedním z důvodů, proč je zapotřebí nepřítele, je udržení paranoidního postoje, když nelze čelit vině a bolesti z deprese“. Segalová „dlouhodobý zájem o faktory ovlivňující válku sleduje při zkoumání psychotických faktorů, symbolického významu a psychologického dopadu událostí z 11. září“.
I takový maverick jako Donald Meltzer se „zajímal o rané práce Hanny Segalové o symbolech a symbolických rovnicích, ale měl pocit, že se pak už dále nerozvíjely“, a Segalová se jistě v zásadě spokojila s tím, že pracovala v rámci, který jí Klein poskytl. Jestliže „Martin Bergmann hovoří v psychoanalytické teorii o rozšiřovatelích, modifikátorech a kacířích“, Hanna Segalová patřila ve vztahu ke Kleinovi jednoznačně do první kategorie – byla možná relativně skromným rozšiřovatelem, jehož dlouhodobá explikace bohatství Kleinova myšlení nicméně znamenala, že „Segalové práce jsou příkladem… toho souboru poznatků a výzkumů, který tvoří postkleinovský vývoj“.