V roce 1869 vyměnil své přednáškové místo za místo v morální filozofii, což byl předmět, na který obracel svou pozornost. Ve stejném roce, když se rozhodl, že už se nemůže s čistým svědomím prohlásit za člena anglikánské církve, rezignoval na své členství. Ponechal si své přednáškové místo a v roce 1881 byl zvolen čestným členem. V roce 1874 vydal The Methods of Ethics (6. vyd. 1901, obsahující emendace napsané těsně před jeho smrtí), na základě společného souhlasu velkou práci, která mu udělala pověst mimo univerzitu. John Rawls ji nazval „první skutečně akademickou prací v morální teorii, moderní v metodě i duchu“.
V roce 1875 byl jmenován prakurfiřtem pro morální a politickou filozofii na Trinity a v roce 1883 byl zvolen Knightbridge profesorem filozofie. V roce 1885, kdy byla náboženská zkouška odstraněna, jeho vysoká škola ho opět zvolila do společenstva na nadaci.
Kromě své přednáškové a literární práce se Sidgwick aktivně podílel na podnikání univerzity a na mnoha formách sociální a filantropické práce. Byl členem generální rady studií od jejího založení v roce 1882 do roku 1899; byl také členem Rady Senátu indické státní služby rady a místního Syndikátu zkoušek a přednášek a předsedou Zvláštní rady pro morální vědy.[citace nutná]
Životopis Barta Schultze z roku 2005 o Sidgwickovi se snažil prokázat, že Sidgwick byl celoživotním homosexuálem, i když není známo, zda někdy vyjádřil své sklony k pohlavnímu styku. Podle Schultze Sidgwick po celý svůj život vnitřně bojoval s otázkami pokrytectví a otevřenosti ve spojení se svými vlastními zakázanými touhami.
V politické ekonomii byl utilitaristou po vzoru Johna Stuarta Milla a Jeremyho Benthama. Jeho práce se vyznačovala pečlivým zkoumáním prvotních principů, stejně jako v jeho rozlišování pozitivního a normativního uvažování, a kritickou analýzou, ne vždy konstruktivní. Jeho vliv byl takový, že například Alfred Marshall, zakladatel Cambridgeské ekonomické školy, by ho popsal jako svého „duchovního otce a matku“.
Ve filozofii se věnoval etice, a zejména zkoumání konečných intuitivních principů chování a problému svobodné vůle. Přijal postoj, který lze popsat jako etický hédonismus, podle kterého je kritériem dobroty v daném jednání to, že produkuje co největší množství potěšení. Tento hédonismus se však neomezuje jen na sebe (egoistický), ale zahrnuje náležitý ohled na potěšení druhých, a je proto dále rozlišován jako univerzalistický. Nakonec se Sidgwick vrací k zásadě, že žádný člověk by neměl jednat tak, aby zničil své vlastní štěstí. Nicméně, jak poznamenává Alasdair MacIntyre (v After Virtue, 2007), Sidgwick se zdráhavě musel přiznat, že se vydal hledat Kosmos a našel pouze Chaos, tj. nemohl najít žádný racionální základ pro základní morální přesvědčení; tam, kde doufal najít jednotu, mohl najít pouze heterogenitu. [citace nutná]
Dálkové pozorování – Jasnovidectví – Studené čtení – Mimosmyslové vnímání – Zkušenosti blízké smrti – Předpoznávání – Psychika – Psychokineze – Psychometrie – Telepatie – Psiologie – Ganzfeldův experiment – Zkušenosti ze zjevení
Society for Psychical Research – American Society for Psychical Research – Parapsychological Association – Princeton Engineering Anomalies Research Laboratory – National Laboratory of Psychical Research – IANDS
Dean Radin – Susan Blackmore – Alister Hardy – Ray Hyman – William James – Raymond Moody – Andrew Nichols – Tommaso Palamidessi – James Randi – Joseph Banks Rhine – Rupert Sheldrake – Michael Shermer – Russel Targ – Charles Tart – Jessica Utts – Karl Zener
Journal of Parapsychology – Journal of the American Society for Psychical Research
–
VIAF: 36986233 –
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–
–