Idiot je slovo odvozené z řeckého ἰδιώτης, idiōtēs („laik“, „osoba postrádající profesionální dovednost“, „soukromá osoba“, „jednotlivec“), z ἴδιος, idios („soukromá“, „vlastní“).[1] V latině slovo idiota („obyčejný člověk, laik“) předcházelo pozdnímu latinskému významu „nevzdělaná nebo nevzdělaná osoba“.[2] Jeho moderní význam a podoba pochází ze středověké angličtiny kolem roku 1300, ze starofrancouzského idiote („nevzdělaná nebo nevzdělaná osoba“). Související slovo idiocy pochází z roku 1487 a mohlo být analagálně modelováno podle slov prorok a proroctví.[3]
Slovo má příbuzné v bulharštině, dánštině, holandštině, němčině, norštině, portugalštině, rumunštině, ruštině, srbštině, slovinštině, španělštině a švédštině.
„Idiot“ byl původně používán ve starověkých řeckých městských státech k označení lidí, kteří se příliš starali o své vlastní zájmy a ignorovali potřeby komunity. Odmítání účastnit se veřejného života, jako byla (polo)demokratická vláda polis] (městský stát), jako byla athénská demokracie, bylo považováno za nečestné. „Idioti“ byli považováni za osoby se špatným úsudkem ve veřejných a politických záležitostech. Postupem času se termín „idiot“ odklonil od své původní konotace sobectví a začal označovat jedince s celkově špatným úsudkem – jedince, kteří jsou „hloupí“.
Pojmy „idiot“ a „idiocie“ v moderní angličtině popisují extrémní pošetilost nebo hloupost, její příznaky (hloupý nebo hloupý výrok nebo čin). V psychologii je to historický termín pro stav nebo stav, který se dnes nazývá hluboká mentální retardace.
V medicíně a psychologii 19. a počátku 20. století byl „idiotem“ člověk s velmi těžkou mentální retardací nebo velmi nízkou úrovní IQ, jako člověk trpící kretinismem, definující idioty jako lidi, jejichž IQ bylo nižší než 20 (se směrodatnou odchylkou 16); mongolský idiot (nebo mongoloidní idiot) byl aplikován na lidi, kteří měli Downův syndrom.[4]
V současné lékařské klasifikaci se o těchto lidech říká, že mají hlubokou mentální retardaci a slovo „idiot“ se již nepoužívá jako vědecký termín.